Když ho tam uvidím,sedí tam je smutný a vypadá to,že pláče.Ano je to Bill.
Je mi ho tak líto,ale nevím,co mám dělat,mám se za ním rozutíkat a obejmout ho nebo ho tam takhle nechat,Nevím,jen ho stále pozoruju.Vypadá,tak smutně.Je mi ho strašně líto a zároveň mu to přeji.Nejednou si všimnu,že něco svírá v ruce,je to…no je to fotka,když jsem měla maturitu,myslela jsem,že už ji nemá,ale on si ji schoval.Jsme tam oba vyfocení a vypadáme,tak šťastně a jsme spolu,ne jako teď,jsme smutní a každý jinde.
Teď si ji dal na prsa(hruď) a začal vážně strašně moc plakat,nikdy jsem ho takového neviděla,nikdy,takhle se ještě nikdy nechoval,ale asi ho moc dobře neznám a teď nemluvím jenom o téhle stránce.
Nevydržím to začnu taky brečet.Sesunu se k zemi,ale to jsem asi neměla dělat,brambůrky,které jsem trochu zmáčkla strašně zašustily a Bill pomalu zvedl hlavu,když mě uviděl,měl v očích zoufalství,i když byla trochu šero viděla jsem to.
Pomalu se ke mně blížil,když jsem si všimla jak se ke mně přibližuje vstala jsem a začala utíkat do schodů.Můj pokoj byl v první patře,takže jsem to měla kousek.
Bill asi utíkal za mnou nevím,nedívala jsem se za sebe a přes slzy bych stejně moc neviděla.
Na konci chodby jsem se zastavila,byl tam můj pokoj.Chtěla jsem vejít,když se mi udělalo špatně a omdlela,spadla jsem na zem.Bill ke mně přiběhl a naklonil se ke mně.Potom mě zvedl a odnesl do pokoje.Tam mě opatrně položil na postel a chvíli se na mě díval,pak se jen chladně podíval a odešel.
Ráno jsem se probudila asi ve tři hodiny ráno.Bylo mi strašně blbě,ale moc dobře jsem si pamatovala,co se včera stalo.Až do té doby,co se mi udělalo špatně,v poslední době,to asi poslední tři dny se mi dělá docela často špatně.A ani se nedivím,teď by to chtělo,pár dní si odpočinout,ale….no ano…to je ono.
Rozhodla jsem se prakticky hned.Naházela věci do kufru a pomalu vycházela z pokoje.
Nasedla jsem do autobusu a odjela směr můj domov.Tam se na mě dívali,jak na návštěvníka z vesmíru,že jsem přijela,ale byli rádi.Tak už jsem se s rodinou skoro rok neviděla,tak bylo objímání,líbání no znáte to.
Bylo to prostě super,cítila jsem se zase,tak jako,když mi bylo 13 a užívala si.
Nevolnosti trochu polevily,ale trápil mě jiný problém skoro každý den mi volal Bill.Ale já mu to ani jednou nezvedla ani jednou.Pak mi volal manager TH a ptal se kde jsem,jak si to představuji atd.No,tak jsem mu řekla,že jsem si prostě potřebovala odpočinout,že za ty dva roky,jsem si ještě ani jednou nevybrala dovolenou a jestli se mu to nelíbí,tak ať mi dá výpověď.On,že ne,jen chtěl vědět,kde jsem.
Stejně jsem mu to neřekla,ale asi mu to došlo.
Skoro pokaždé se mamka zeptala na Bill(no ona už o něm ví,i celá naše rodina,když už spolu chodíme,tak dlouho),já jsem vždycky řekla,že dobré.
Pak se mě,ale zeptala znovu a já jsem vybouchla,,Pořád si volá s nějakou holkou,dokonce za ní i jel do Německa odtud z Česka,přerušil na den turné a jel za ní,on asi mě podvádí.´´
,,Ale no tak holčičko moje to se určitě spraví uvidíš,to bude dobrý.´´snažila se mě utěšit,ale moc to nepomohlo.
Potom už se mě ani jednou nezeptala,ani jednou,chápala proč.Byla jsem stále smutná,nedalo se zapomenout,nedalo,namohla jsem,nešlo to.
Pořád musím myslet na to,co se stalo,ten telefonát,pak to v tom hotelu,stále nepřijaté hovory od Billa.Pořád přemýšlím,nekřivdila jsem mu?Co když ano,ale co když ne?
Nevím,hlavou se mi honí spousta otázek,ale žádná odpověď,nikdo mi nedokáže odpovědět.
NIKDO,není tu nikdo,kdo by mi poradil,jak se mám teď zachovat.Proč?Teď bych tak potřebovala oporu,ale kde ji mám hledat asi se vrátím do Německa sbalím si věci a vrátím se do Česka,tak to bude nejlepší.
Chystám se za pár dní odjet,sbalím si jen málo věcí,protože doufám,že se dlouho nezdržím.
Hned druhý den,ale zjistím,že ……….
Heartless ArchAngel
jé další..a neprotahuj to už.já chci vědět co to teda má znamenat to volání a tak