Při filmu jsem několikrát viděla,jak mi Bill chce dát ruku,ale vždy před tím uhne,tak asi po 7jsem to nevydržela a chytla ho sama.On se na mě jen podíval a pak jsme dál sledovali film.
Po filmu jsme šli ven a protože bylo už pozdě žádné fanynky tam nebyly.Tak se kluci rozešli,kromě Billa.Vzal mi tašku,přes rameno,šli jsme parkem.Na konci parku jsme se rozloučili a já mířila do svého bytu.Asi po 20metrech za parkem jsem si vzpomněla,že má Bill mou tašku,ale nevěděla jsem ve které hotelu bydlí,tak jsem utíkala,abych ho stihla.V parku mě ovšem zastavil nějaký muž.,,Slečno nevíte kolik je hodin.´´
,,Promiňte nevím spěchám.´´
,,Tak to teda ne slečinko,za ty hodiny,mi to musíte něčím vynahradit.´´Chytl mě hrubě obě ruce a začal mi sahat pod tričko.Snažila jsem se křičet,ale zacpal mi pusu.Začal ze mě strhávat oblečení.Věděla jsem,že teď mě zachrání snad jen zázrak nebo náhoda,co kdyby šel někdo náhodou kolem a pomohl mi.Ne nikdo tudy nešel.
,,No tak nebraň se tolik,užij si to stejně jako já.´´říkal mi ten muž,ale já se bránila.Je to asi přirozené,že?Kdo by se nebránil?On mi chtěl ublížit.Znásilnit mě.A navíc no….. já…..
Ještě jsem se s nikým,no prostě jsem ještě nikdy s nikým nebyla.
Rozepl mi svetr,ale velmi stěží,protože jsem se pořád bránila.Moje síla se s tou jeho nedala srovnávat,ale přes můj velký odpor mu to dělalo problémy.
Teď mě povalil na zem,ale já jsem se rychle vzpamatovala a snažila se odplazit pryč,ale bylo mi to málo platné jen ke mně skočil a otočil zpět na záda.Už jsem zase byla v jeho pevném sevření a z něho nebylo úniku.
,,Snad jsi si nemyslela,že mi utečeš.Ale tak by to nešlo,to bychom nebyli kamarádi.´´
,,To ani nebudeme a koukej mě hned pustit,ty magore a blázne.´´
A plivla jsem mu do obličeje.Snažila jsem se mu nějak vyvléct,ale nešlo to.,,Tak to teda né,teď už ne tebe nebudu tak hodný.´´řekl a jeho stisk byl teď tak silný,že mi do očí vyhrkli slzy,ale nedovolila jsem jim,aby vyšli ven.
Já nesmím ukázat,že se bojím,to by mu jen přidalo.Musím být silná.
Kdyby to tak se mnou byl Bill,ale kde tomu je konec.
Cítila jsem takovou úzkost,jako by mi umřeli všichni milovaní lidé na světě,všichni a nezůstal ani jeden.Chtělo se mi plakat,co plakat,brečet,ale zároveň se mi chtělo křičet.
Měla jsem vztek,ale i strach a smutek,že jsem takhle dopadla.
V tu chvíli jsem se smířila s tím,že to dopadne špatně,ten chlap si na mě užije a bude to.
Už jsem ani nedoufala v něco jako záchranu.Ten chlap mi byl tak odporný,že …..no….prostě se mi strašně hnusil,začal mi lízat krk,no bylo to odporné,bylo to strašné,příšerné už ani nevím jakým slovem to mám popsat,abych to vystihla.
Tohle se ničím vystihnout nedá,prostě a jednoduše ODPORNÉ,to je to správné slovo.
Najednou slyším nějaký hluk,křik a nadávky jsem skoro v bezvědomí už to ani nevnímám, nevnímám už vůbec nic, nic co se děje,vůbec nevnímám své to chlapa ani nikoho jiného,prostě nevnímám své okolí,padám do bezvědomí.
Poslední,co si pamatuji,je že někdo odtrhává toho psychopata od mého nehybného těla.
Ten člověk je ……..
Heartless ArchAngel