….. Je to Bill Kaulitz ze skupiny Tokio Hotel, víš co máš dělat, jak ho zneškodníš nejlépe. Teď máš dva dny na přípravu a pak jedeš do Německa. Najdeš ho kousek od Magdeburgu v Loitche. Musíš ho zabít. Doufám, že nezklameš." Ty dva dny jsem si opakovala vše, co jsem se naučila. Nakonec jsem vyjela vyzbrojená kudlou a P38. Tu jsem měla nejradši. Letěla jsem pod jménem Christina Schell. Doletěla jsem na letiště a tam mě čekal šofér německého sídliště gangu. Dovezl mě až k domu mé oběti. Kousek odtud jsem měla byt, ve kterém jsem měla dočasně bydlet, než provedu svou první vraždu. Vystoupila jsem a odnesla si věci do bytu. Pak jsem se převlékla do bílých třičtvrťáků, černého trika a docela výrazně jsem se nalíčila. Musela jsem dělat podobné věci, jako oběť. Pak jsem vzala brýle a šla se porozhlédnout kolem. Obešla jsem si celou vesničku a uviděla jsem, jak vychází z domu moje oběť. Byl sám. Šla jsem jen tak náhodou kolem něj a vrazila do něj. " Hejky sorry. Já tě neviděla." A podívala jsem se mu do očí. Měl nádherné oči. A podívala jsem se na něho celého. Byl krásný. Cože? Nemohla jsem se do něj zamilovat. To prostě nešlo. Ještě že jsem musela hrát, že ho miluju, abych se k němu dostala blízko. ,,Jo v pohodě. Hele nezašla bys na zmrzku? Ber to jako omluvu že jsem do tebe vrazil." Tak a teď už to jen pojede. Bude se mnou až do jeho smrti. ,,OK. Ja to tu moc neznám, tak bys me, teda jestli ti to nebude vadit mohl provest po městě." Usmál se. ,,Beze všeho. Jen by mě zajímalo jedno." Jejda... ,,A to?" ,,Jak se jmenuješ?" Ještě že tak. ,,Jmenuji se Christina Schell. A ty jsi?..." Usmal se ještě vic. ,,Konecne někdo kdo me nezna. Ja jsem Bill Kaulitz." Dělala jsem, že nic nevím. ,,A proč konečně někdo kdo tě nezá? Ty jsi slavný nebo co?" Mávl rukou. ,,Nech to plavat. Tak jdem na tu zmrzku? Zvu tě." Došli jsme do jedné cukrárny a Bill obědnal dva zmrzlinové poháry a dva jahodové koktejly. ,,Odkud jsi? Jsem tě tady nikdy neviděl..." Začala jsem mu vyprávět, jak jsem měla šťastný dětství, že jsem měla supr rodiče, ale ti pak umřeli při autonehodě. Tak jsem se odstěhovala sem, chtěla jsem něco nového... a tak dál. On všemu uvěřil. Měla jsem z části vyhráno. Tak jsme si povídali asi 2 hodiny. Pak Bill zaplatil a šli jsme z5 k jeho domu. ,,Nechceš doprovodit domů?" Zeptal se mě. ,,Mno, myslím že to zvládnu." Pak jsme si ještě vyměnili čísla na mobil a já šla domů. Tam jsem vytočila číslo na Thomase. ,,Ahoj Thomasi. Tak jsem se s ním seznámila hned první den." ,,Super. Hodná holka. Tak nezapomeň. Musíš ho zabít." ,,Jasně, rozumím. Ahoj" ,,Ahoj" A típla jsem to. Pak jsem zavolala Billovi. ,,Ahoj." ,,Ahojky! To ses ozvala rychle." ,,Ja vim... To já vždycky. Zašli by jsme zítra někam?" ,,Jasně. Třeba do kina. Co říkáš?" ,,Jasně to bude super." ,,Tak zítra před naším domem? V 7?" ,,OK. Budu tam. Pááá." ,,Čauky!" A položila jsem. Tak začíná se mi to čím dál tím víc dařit. Ještě chvíli a jeho život zhasne jako když sfouknete svíčku. Je mi to líto. Má tak krásný oči. Ale ne. Nesmím se do něj zamilovat. Prostě to nejde. Musím splnit úkol. - Konec 2. dílu Tak... další díl té mojí kravinky.Proč to vůbec píšu? Asi jen nemám co dělat.... :-D
tokio.bill
tokio.bill
toe gutec