Ouu ne! Zase hodina matematiky.... Ještě že sedim v poslední lavici, kam naše bystrozraká učitelka nedohlédne. Už aby zvonilo a pak hurá domu!!! Ještě dva týdny a sou tu prázdniny!!! To je celkem důvod k radosti, jenže já nemám ani páru, co budu letos ty dva měsíce dělat! Všichni odtud z Prahy odjedou někam za babičkama, dědečkama, tetičkama, a bůhví kam ještě a já se tu budu užírat. Taky bych nejrači vyrazila někam pryč, jenže bohužel nemám žádnou babičku ani dědečka a mamka se z Prahy ani nehne! Pracuje tu totiž na velvyslanectví. Což znamená, že si za celý prázdniny vezme dovolenou maximálně na týden.
Jak si to tak pádim domů, ani nesleduju svět kolem sebe, usilovně přemýšlím o svém prázdninovém programu. Asi se budu zase děsně nudit tady v Praze. Jako loni, předloni atd. Moje nej kámoška Míša mi jako každej rok stejně odjede na druhý konec republiky k bábince a vůbec... všichni někam zmizí. Z přemýšlení mě vytrhne až sladké "Ahoj Káťo!" panebože! Lukáš! "Ahoj!" odpovím nadšeně. A míjím toho nejkrásnějšího kluka, jakého znám. Lukáš... A jak pěkně mě pozdravil!! Rozplívám se jako zmrzlina... Ale stejně u něj nemám šanci. Takovej pěknej klučina by se přeci nezahazoval s takovou obyčejnou holkou, jako sem já! Mám hnědé dlohé vlasy měřím něco přez 170 centimetrů a vážím bezmála 54 kilo.Mno..nemám zrovna postavu modelky. A vůbec... Milan má určitě nějakou prsatou blondýnku... Já sem mu leda k smíchu! Pomyslím si, zatímco pelášim do metra.
Úf!! konečně doma! Povzdychnu si, když spatřím náš dům. Sotva za sebou zabouchnu dveře radostně mě uvítá mamka. "Ahoj Kačí!" "Nazdar mami!" odbydu jí a utíkám nahoru do svého pokoje. V zápětí se rozrazí dveře mého pokoje. Mamka. Co se děje? pomyslím si. "Kačko máš už něco v plánu na prázdniny?" vychrlí na mě. "Ani ne." řeknu znuděně. "No víš, já ...." "Co se děje?" "Kačí, asi budu muset odcestovat. Pracovně." řekne provinile. "Pojedu na stáž do Británie, musím." Vidí nadšení v ních očích."Supeeer! Aspoň nebudu sedět doma!" zajásám si. "Kačí ale ty bohužel nemůžeš jet semnou, budu tam asi měsíc a půl, možná déle." Panebože co tu budu dělat?! pomyslím si. Udiveně na ní koukám, a čekám, co z ní vypadne. "Drahoušku, pojedeš k tetě." Co? K jaké tetě? Já mám tetu? "Kam? Jaká teta? Co?" vychrlím s údivem. "Ty si nevzpomínáš na tetu Zuzi?" snaží se říct přesvědčivě, ale moc jí to nejde. "Co? Jaká teta Zuzi?" "Ty si na ní asi nevzpomýnáš? Byla si malinká... Zlatíčko letošní prázdniny strávíš v Německu." To zní celkem fajne. Německy se učím už od malinka a navíc teď chodim do jazykovky, takže sem celkem ráda, že se trošku zdokonalím. "Fajn!" řeknu a s ůsměvem peláším za Míšou zdělit jí tu báječnou novinu.
Sotva co zazvonim na Míšku rozlitnou se dveře a v nich stojí její pubertální bratr... "Michala je u sebe v pokoji." řekne otráveně a už mi klidí cestu... Já utíkam přímo do Míšina pokojíku... Beru schody po dvouch, rozrazím dveře a utíkám přímo k Mišce. Přivítáme se a já už na ní chrlím tu radostnou novinu. "Páni! Takže ty razíš na prázdky do Německa!!! WoW!! Ty se teda máš! Co já bych za to dala!" podotkne smutně, když konečně skončím s popisem svého prázdninového programu. "No... já nevím, jestli se mám vůbec těšit. Nakonec to bude nějakej zapadákov... Třeba tam budou jen samí důchodci! =) A vůbec.... nejradši bych strávila prázdky s tebou!" Njn.. jenže vobě víme moc dobře, že to nepůjde. Ještě chvíli s Míškou debatujeme a pak už si to vesele pádim domu.
.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.PO DVOU TÝDNECH.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.¨.
Huráááá! Konečně poslední den školy! Sotva co vyfasujeme vysvěčení, jdeme ještě naposled do naší školní jídelny a pak hurá! Konečně ty zasloužené dva měsíce klidu! Jak si to tak du rozpálenou pražskou ulicí, musím pořád přemýšlet o tom, co mě za hranicema čeká. Co já panebože budu v tom německu dělat?! Sem ráda, že tam mám kromě tety Zuzi taky sestřenici Anete. Aspoň někdo v mém věku! =) Sotva dorazím domu, vrhám se do balení. Snad se mi povede všechny ty "nezbytnosti" narvat do jednoho kufru. Po několika hodinách totálně vyčerpaná padám na svojí milovanou postýlku a nic na světě mě z ní nedostane!!!!!!
Crrrrr!! Crrr! Crrrrr! Kačíí vstávej!!! Noták! Zachvíli musíme na letiště!! Otráveně mžourám, a poslepu mířím do koupelny. Osprchuju se a trochu se zkulturnim. Namaluju si na xicht obličej a asi po půl hodině sem připravená k odletu. Chňapnu svůj "kufřík" a pádim si to k našemu autu. Když se rozloučím s mamkou můžu konečně nasednout do letadla a huráá za dobrodružstvím!!! =)
kačenka
Ahojky lidišky!! Jak se vám líbí moje ff ? Pište pls komenty... svoje připomkíknky a návrhy na pokráčo!! Dík moc