Když najednou jsem uviděla Billa,jak vyběhl před obchoďák a očima mě hledá.
Tak začnu klepat na zadní okno,protože už jedeme,tak ani nečekám,že by se otočil,ale přece mě uviděl.Rychle jsem se snažila otevřít dveře,ale byly zamknuté.
Už jedeme příliš rychle a Bill se jen snaží utíkat,ale auto jede příliš rychle.
To víte,že jsem se snažila Davidovi,třeba strhnout volant,ale bezvýznamně,byl na mě moc silný.
Když jsme jeli,tak jsem si pořádně všímala cesty,ale nikde jsem to tam neznala.
Asi za hodinu,nepočítala jsem to a mobil jsem radši nevytahovala,pak už bylo všechno ztraceno.
Vytáhl mě z auto a táhl k nějakému domu,ten byl na pohled z venku velmi pěkný,ale vevnitř,mě zatáhl do pokoje,kde byly okna zamalované a zalepené,takže do pokoje nešlo žádné světlo.
Byla tam nějaká postel,ale moc jsem neviděla a vypadalo to že i stůl a židle.
Tam mě nechal a zamknul.
Bylo mi to divné,protože jsem myslela,že mě chce znásilnit,ale ještě jsem nemyslela na to,že to neudělá.
Když odešel,tak jsem vytáhla mobil a rychle napsala sms Billovi:BILLE,JELI JSME PO NEJAKE DALNICI SMĚR BERLIN A TESNE PŘED KONCE JSME ODBOCILI,ODVEZL ME DO NEJAKE VESNICE A DO DOMU SE SVETLE ZELENYM NATEREM.JSEM V MISTNOSTI,KDE JSOU ZALEPENE OKNA,JEŠTĚ MI NIC NEUDELAL,ALE….NO NEVIM,CO DELAT.
Hned když jsem sms odeslala,tak vešel David.Naštěstí jsem to stihla,ale jen tak,tak jsem ten mobil schovala.Viděla jsem,že něco nese,protože z vedlejšího pokoje sem doléhalo světlo.
Nesl láhev asi s vodou a položil ji na stůl.
Jen jsem se na něho dívala a když byl u stolu,tak jsem rychle vyběhla a mířila směrem ke dveřím.
David mě však dohnal a řekl,,myslel jsem si,že to uděláš,tak teď si tě pojistím.´´
Táhl mě z5 do toho temného pokoje.
Vytáhl z kapsy pouta a připevnil je k posteli a následně ke mně.
,,Teď už mi neutečeš.´´
Řekl a já už nevěděla,co dělat jestli se rozbrečet nebo začít křičet.Teď jsem zvolila tu první variantu,rozbrečela jsem se.
Když odešel strávila jsem,tak celou noc.Myslím,že to byla noc,protože v tom pokoji byla pořád stejná tma.Tak asi ráno,jak už jsem řekla nevím to jistě,přišel a donesl nějaké jídlo.
Položil to na postel,já se ani nepohnula jen se stále uplakanýma očima dívala do neznáma.
Když odcházel,tak jsem vzala tác do jedné ruky,tu druhou jsem měla přidělanou k poutům a posteli a hodila na zavírající dveře.
Hlavou mi toho probíhalo hodně,jako,že mi ještě neublížil,co se to tady děje?Nevěděla jsem,nevěděla jsem vůbec nic,v tvé chvíli.Po chvíli jsem si uvědomila,že můžu ty pouta odemknout,mám přece v hlavě pinetku.Vytáhla jsem ji z vlasů a snažila odemknout zámek pout.A po chvíli se mi to opravdu povedlo.Teď jsem to samé zkoušela u zámku dveří,ale nešlo to,najednou se,ale dveře otevřely a v nich stál David.,,Tak tohle už je vrchol,už se znova pokoušíš utéct,ale nepovede se ti to.´´řekne a velmi hrubě mě zvadá ze země a tlačí z5 do temného pokoje.Odejde a já si sedám na postel,ale za pár vteřin přijde a chytne mě za ruku.
Posadí mě na židli u stolu a ruce dá dozadu.Teď je k sobě velmi pevně,až bolestivě slepí k sobě lepící páskou.Strašně to bolí,nevím,co dělat,ale nesmím ukázat,že mi to působí bolest,ale působí strašnou.Teď mi ještě šátkem váže oči,i když nechápu proč,když je v tom pokoji stejně tma.Pořád to bolí,myslím,že kdyby mi ty ruce slepil tou páskou ještě pevněji,tak si vykloubím rameno,ano tak strašně to bolí.
Heartless ArchAngel
Heartless ArchAngel