close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda nebo osud 23.

3. června 2007 v 19:07 | (o:...leny...:o) |  FF - Náhoda nebo osud
Strašně to bolí,nevím,co dělat,ale nesmím ukázat,že mi to působí bolest,ale působí strašnou.Teď mi ještě šátkem váže oči,i když nechápu proč,když je v tom pokoji stejně tma.Pořád to bolí,myslím,že kdyby mi ty ruce slepil tou páskou ještě pevněji,tak si vykloubím rameno,ano tak strašně to bolí.
Teď odchází a já začínám plakat.Už to nezvládnu,já nechci žít,už to nemá cenu,já už nikdy nebudu šťastná,už nikdy.
Teď bych tak přála,aby tu byl Bill,když už jsem tak vyčerpaná,vysílená a svírá mě taková bolest,ale nejenom na rukou,které mám brutálně k sobě slepené lepící páskou,ale bolí mě i srdce a celkově tam vevnitř,myslím na to,jak jsme mohli být s Bille šťastní,ale nebudeme,jak jsme spolu plánovali,ale nic z toho nebude.
Myslím i na nese nenarozené dítě,jestli vůbec přijde na svět.
To nevím,nevím,jestli s odtud někdy dostanu.
Tohle mě mučí stále přemýšlet,je to tak vysilující,přemýšlet o všech těch špatných věcech,co se mi už stali,ale zároveň vzpomínat,co krásného jsem zažila,i když toho nebylo moc,ale něco přece.
A hlavně to,že jsem potkala Bill,to je hlavní a nejšťastnější vzpomínka.
Čím víc myslím na Billa,tím víc se smiřuji s tím,že už ho nikdy neuvidím.
Teď jsem uslyšela nějaký hluk,v představě,že by to mohl být Bill zvednu hlavu a snažím se poslouchat,ale moc na to nespoléhám.
Stejně nic nevidím,už protože mám přes oči šátek a v pokoji je stejně tma.
Pochvíli slyším,jak se otevřou dveře a já slyším Davidův hlas,ale taky ještě něčí jiný.
,,No,je dobrá,ale co s ní chceš dělat?Si s ní užij a máš to.´´,,To už by pro mě neměla takovou cenu,víc na ni vydělám,když bude živá a zdravá.´´řeknou a zase odejdou.
Slyším jen jak se smějí pořád usilovně smějí asi chlastají nebo nevím,nemám moc ponětí o světě.
Je mi špatně,ale ranní nevolnosti už to nejsou,bojím se,že je něco s naším,Billovým a mým nenarozeným dítětem.Moc se bojím,co když se mu něco stalo.Tak jsme si ho přáli a teď…..ne,nesmím na to myslet,je určitě v pořádku,je silný,po Billovi,no po mě ne,protože já moc silná nejsem.
Teď je mi na omdlení a asi taky brzo omdlím,protože už jsem,tak vyčerpaná,už ani plakat nemůžu nejde to.
Myslím,že tohle je můj konec nic horšího mě potkat nemohlo.
Myslím,že až se ti dva opijí,tak určitě přijdou,ale co bude dál,no ani radši nehádám,ale bojím se.
Už to moc nevnímám v hlavě mám úplně prázdno,už nemyslím vůbec na nic,jen vzpomínám,vzpomínám na to,co jsem prožila s Billem,ale vzpomínám jen na ty šťastné chvíle,byly i smutné,ale těch hezkých bylo víc.Tak teď slyším,jak někdo otevírá dveře,ale je nezvyklé ticho,až se divím,že ti dva tak tiše nebyli za dveřmi ne tak,když se otevřeli.Slyším kroky,ale teď už nemám sílu a omdlela jsem,nevím,kdo to je jestli David nebo ten jeho kamarád nebo si přivedl ještě někoho jiného,nevím,protože jsem v bezvědomí.
A kdo to byl,tak na to si počkejte do dalšího dílku.
Heartless ArchAngel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama