Tak teď slyším,jak někdo otevírá dveře,ale je nezvyklé ticho,až se divím,že ti dva tak tiše nebyli za dveřmi ne tak,když se otevřeli.Slyším kroky,ale teď už nemám sílu a omdlela jsem,nevím,kdo to je jestli David nebo ten jeho kamarád nebo si přivedl ještě někoho jiného,nevím,protože jsem v bezvědomí.
Tak a teď vám popíšu,co se stalo.Někdo opatrně přišel a nejdřív mi sundal šátek z očí,pak začal oddělávat pásku,ano byl to Bill,našel mě,ale já o ničem nevěděla,nebyla jsem při smyslech.Pak mě opatrně vzal na ruce a nesl někam ven,tam už čekala sanitka.
Stál tam taky policejní vůz,do kterého už nastupoval David i ten jeho kamarád,ale ještě než nastoupil,tak stačil zařvat směrem k nám,,Zavřít mě můžou,ale pustit musí,pak si tu mrchu stejně najdu.´´
Ale Bill ho vůbec nevnímal,radši se věnoval mě.
Tak jel se mnou až do nemocnice.
,,Jen aby se nic nestalo našemu malému,ale i Katie,nikdy bych to nepřežil,proč ona,proč ji život takhle trestá.Nemohl si vybrat třeba mě?Já ji tak moc miluji a nedokázal bych bez ní žít nebo,kdyby se jí něco stalo,tak bych to nepřežil.Musí se uzdravit,ale teď musím zařídit,aby se David dostal do vězení a na hodně dlouho,tohle už není normální,vždyť ji normálně terorizuje.´´myslí si Bill.
Nehnul se ode mě ani na krok,každou noc spal u mé postele a každý den u mě byl,neopustil mě.Asi po třech dnech jsem se probrala z bezvědomí.Byla jsem,ale pořád slabá a vyčerpaná.
Podívala jsem se na něho a snažila se něco říct.,,Co…se stalo?Co naše miminko?Kde to jsem?´´
,,Neboj se miláčku,jsi v nemocnici,přišel jsem do toho domu,ale bez toho zeleného nátěru bych tě nenašel a naše malé je v pořádku,je silné,tak jako ty.´´řekl a jemně mě hladil po břiše.
,,Ne to po tobě,já silná nejsem.´´,,pšššt,nic neříkej,musíš si odpočinout,tak spinkej.´´
Byla jsem strašně unavená,když jsem před tím spala asi tři dny v kuse,musela jsem si odpočinout.
V tu chvíli jsem nemyslela na to,že by mohl přijít David nebo,že až ho pustí,že si zase může najít,bylo mi to jedno,teď bylo hlavní,že jsem s Billem a na ničem jiném mi nesejde,alespoň v tuhle chvíli ne.
Po nějaké době,co mě pořád chodil navštěvovat Bill,přišel i Tom a také Simone,ale i Naty přišla,nezapomněla na mě.
Asi po třech týdnech strávených v nemocnici a nebýt častých Billových návštěv,tak snad uteču,protože nemám nemocnice ráda,spíš je nesnáším a kdo je má rád,že,jsem mohla konečně domů,tedy ke mně a Bollovi domů.
Hned další týden byl soud proti Davidovi a Bill se mě ptal.,,chceš tam jít,nemusíš.´´,,ne já tam musím,už se ho chci jednou pro vždy zbavit.´´
Podala jsem žalobu,no teda Bill mým jménem,protože jsem byla v nemocnici a doufám,že teď už se to vyřeží,že už mi dá navždy pokoj.