close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda nebo osud 24.

4. června 2007 v 20:12 | (o:...leny...:o) |  FF - Náhoda nebo osud
Tak teď slyším,jak někdo otevírá dveře,ale je nezvyklé ticho,až se divím,že ti dva tak tiše nebyli za dveřmi ne tak,když se otevřeli.Slyším kroky,ale teď už nemám sílu a omdlela jsem,nevím,kdo to je jestli David nebo ten jeho kamarád nebo si přivedl ještě někoho jiného,nevím,protože jsem v bezvědomí.
Tak a teď vám popíšu,co se stalo.Někdo opatrně přišel a nejdřív mi sundal šátek z očí,pak začal oddělávat pásku,ano byl to Bill,našel mě,ale já o ničem nevěděla,nebyla jsem při smyslech.Pak mě opatrně vzal na ruce a nesl někam ven,tam už čekala sanitka.
Stál tam taky policejní vůz,do kterého už nastupoval David i ten jeho kamarád,ale ještě než nastoupil,tak stačil zařvat směrem k nám,,Zavřít mě můžou,ale pustit musí,pak si tu mrchu stejně najdu.´´
Ale Bill ho vůbec nevnímal,radši se věnoval mě.
Tak jel se mnou až do nemocnice.
,,Jen aby se nic nestalo našemu malému,ale i Katie,nikdy bych to nepřežil,proč ona,proč ji život takhle trestá.Nemohl si vybrat třeba mě?Já ji tak moc miluji a nedokázal bych bez ní žít nebo,kdyby se jí něco stalo,tak bych to nepřežil.Musí se uzdravit,ale teď musím zařídit,aby se David dostal do vězení a na hodně dlouho,tohle už není normální,vždyť ji normálně terorizuje.´´myslí si Bill.
Nehnul se ode mě ani na krok,každou noc spal u mé postele a každý den u mě byl,neopustil mě.Asi po třech dnech jsem se probrala z bezvědomí.Byla jsem,ale pořád slabá a vyčerpaná.
Podívala jsem se na něho a snažila se něco říct.,,Co…se stalo?Co naše miminko?Kde to jsem?´´
,,Neboj se miláčku,jsi v nemocnici,přišel jsem do toho domu,ale bez toho zeleného nátěru bych tě nenašel a naše malé je v pořádku,je silné,tak jako ty.´´řekl a jemně mě hladil po břiše.
,,Ne to po tobě,já silná nejsem.´´,,pšššt,nic neříkej,musíš si odpočinout,tak spinkej.´´
Byla jsem strašně unavená,když jsem před tím spala asi tři dny v kuse,musela jsem si odpočinout.
V tu chvíli jsem nemyslela na to,že by mohl přijít David nebo,že až ho pustí,že si zase může najít,bylo mi to jedno,teď bylo hlavní,že jsem s Billem a na ničem jiném mi nesejde,alespoň v tuhle chvíli ne.
Po nějaké době,co mě pořád chodil navštěvovat Bill,přišel i Tom a také Simone,ale i Naty přišla,nezapomněla na mě.
Asi po třech týdnech strávených v nemocnici a nebýt častých Billových návštěv,tak snad uteču,protože nemám nemocnice ráda,spíš je nesnáším a kdo je má rád,že,jsem mohla konečně domů,tedy ke mně a Bollovi domů.
Hned další týden byl soud proti Davidovi a Bill se mě ptal.,,chceš tam jít,nemusíš.´´,,ne já tam musím,už se ho chci jednou pro vždy zbavit.´´
Podala jsem žalobu,no teda Bill mým jménem,protože jsem byla v nemocnici a doufám,že teď už se to vyřeží,že už mi dá navždy pokoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama