close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovor z Gold Star

15. června 2007 v 16:54 | (o:...leny...:o) |  Rozhovory
Gold Star: Jak se máte?
Bill: Dneska odpočíváme a zrovna jsme vstávali. Vstávali jsme ve 3 hodiny odpoledne díky našemu budíku.
Georg: Já bych nejradši zůstal ještě tak dvě hodiny v posteli!
Tom: Jsme opravdu velcí spáči. Můžu spát klidně i 19 hodin, když nemám, co dělat.
Gold Star: Naštěstí nemusíte už chodit do školy. Vstávat v sedm hodin ráno, by muselo být těžší než předtím...
Bill: V sedm hodin! To by bylo skvělé! Já jsem vstával v půl šesté, protože autobus odjížděl v půl sedmé!
Gold Star: Kolik času ráno potřebuješ na úpravu vlasů?
Bill: Ne tak moc. Jsem v koupelně tak třicet minut.
Gold Star: Nosíš takhle udělané vlasy každý den?
Bill: Ano, většinou. Když ne, tak mám na hlavě čepici.
Gold Star: Umíš si představit, že se jednoho dne ostříháš?
Bill: Už jsem jednou měl krátké vlasy, bylo to tak před rokem. Záleží na mém rozhodnutí a na náladě. Ale v deseti letech už jsem jednou měl delší účes, který byl podobný tomuhle.
Gold Star: Máš nějaký model pro tvůj styl? Čteš módní časopisy?
Bill: Ne, ani ne. Když mám chuť na změnu, udělám to tak, jak to cítím.
Tom: Bill vždycky rád experimentuje! (směje se)
Gold Star: I tak dlouho jak už existuje kapela?
Tom: Ah, ano, kapela už existuje šest let! Bill a já jsme vždycky chtěli uspět v muzice od našich sedmi let. V té době jsme nosili stejné věci! (směje se) Potom to začalo. Dali jsme se jinými směry. On začal nosit make-up, což změnilo jeho identitu. Ale pro mě to rozhodně nebylo! (směje se)
Bill: Často to takhle je u dvojčat, jejich život je naprosto identický nebo spolu nemají nic společného. Oba máme opravdu rozdílné osobnosti. Jsme velmi odlišní a myslím, že takoví zůstaneme.
Gold Star: Není to tajemství Tokio Hote? Nikdy nevypadá stejně?
Tom: Vždycky tomu tak bylo. Posloucháme rozdílnou muziku. Dali jsme se dohromady díky muzice kterou hrajeme, ale jinak nemáme stejný hudební vkus.
Gold Star: Které kapely máte všichni rádi?
Bill: Když mají Green Day nebo Rolling Stones koncert, samozřejmě tam jdeme. Musíme je vidět!
Gold Star: Ve vašem singlu "Übers Ende der Welt" zpíváte o svobodě. Necítíte se někdy na to říct: "Tenhle týden končím s Tokio Hotel"?
Bill: V téhle písní říkáme, že se nemusíme bát začít nový život. A to jsme přesně udělali. Opustili jsme náš starý svět a přišli jsme do dalšího, naprosto nového. Přesně to jsme chtěli. Snil jsem o životě na jevišti, o písních. Samozřejmě, přišli i nové hranice. Ale s muzikou můžeme vždycky začít znova.
Tom: Například, ve škole, naší povinností je práce. Děláme svoje domácí úkoly tak rychle jak je to možné, takže o tom tolik nemluvíme.
Gold Star: Ale kdybyste se rozešli, mohli byste dělat něco jiného?
Bill: I myšlenka, že jsme stále mladí, jsme už za sebe zodpovědní. Je tu tým a lidi, se kterými pracujeme, ale nakonec, není tu nikdo, kdo nám diktuje, co máme dělat. Děláme to přirozeně. Nikdy jsem nechtěl, aby pro mě věci byly předepsané. To proto pro mě byla škola vždycky problém. Nyní můžu dělat co chci!
Gold Star: Ale vy ve skutečnosti nežijete jako ostatní mládež ve vašem věku...Nemůžete jít tak snadno večer do klubů a flirtovat, nebo jo?
Bill: Ano, to dělat můžeme.
Gold Star: Ano, ale další den je to v novinách!
Bill: Ano, často, ale není to vážné. Chodíme ven velmi často a žijeme stejný život jako ostatní mládež. Samozřejmě, nemáme tolik času, ale je to v pořádku.
Tom: Oh, můj bože, pokud se to týká flirtování, tak jsme velmi opatrní! (směje se)
Gold Star: Jsi z kapely ten komunikativní?
Tom: Bah! Komunikativní! Tak bych to neřekl...jsem normální!
Gold Star: Jak to myslíš normální?
Tom: Aby se holka pro mě v mém životě důležitá, muselo by se stát hodně věcí.
Gold Star: Je to u tebe Bille stejné?
Bill: Ne, ani ne, pro mě je to jiné. Ale mám tak málo času a je tu tolik lidí na seznámení..Před několika lety to bylo jednoduché, ale teď už ne. Stalo se to mnohem složitější opravdu poznat lidi. Ale někdy si říkám, že jednou snad budu mít příležitost v klidu potkat holku. Takže, není proč spěchat...
Gold Star: Co by se stalo, kdyby se někdo z vás zamiloval?
Bill: Bylo by to těžké. Ale zkušenosti nám ukázali, že muzika je vždycky na prvním místě. Předtím, když jsme hráli v naší zkušebně, občas za námi přišli holky. Byly naštvané, že trávíme víc času s kapelou, než s nimi. Většinou se kvůli tomu vztah rozpadnul. Taky se může stát, že se zamilujeme a opravdu si té lásky budeme vážit.
Gold Star: Jaký typ holek máte rádi?
Bill: Není to určené. Když se podívám na své staré přítelkyně, uvědomím si, že všechny byli stejné.
Tom: Můžu dát příklady krásných žen, ale určený typ nemám.
Gold Star: Které například shledáváš krásné?
Tom: Angelina Jolie.
Gold Star: Prosím?
Tom: No, vím, že je o 15 let starší než já...Ale u ní mi o věk nejde!
Bill: Ok. Kdybych měl říct někoho našeho věku, tak by to byla Olsenova dvojčata.
Gold Star: Obě?
Bill a Tom: Obě!
Gold Star: Co se vám na nich líbí?
Bill: Obě jsou opravdu roztomilé. Ale myslím, že obě už někoho mají. A já vztahy neničím!
Tom: Přítel není překážka...(usmívá se)
Gold Star: Jak jste přišli k písním na Zimmer 483?
Bill: Napsali jsme všechny myšlenky minulý rok, v různých podmínkách, když jsme měli čas. Většina písní přišla časem. Před Vánoci, jsme se uklidili do studia v Hamburgu. Určili jsme si svoje tempo, což bylo nejlepší. Dali jsme do toho hodně věcí, které se nám v životě stali. Některé písně mluví o našich zážitcích.
Gold Star: Co se stalo v pokoji 483?
Bill: Není to jenom pokoj, kde byli orgie. Tahle místnost opravdu existuje a je velmi důležitá.
Tom: Ah, kdybychom napsali píseň o každém pokoji, kde jsme měli orgie! (směje se jak něco)
Bill: Teď vážněji, nápad na píseň "Hilf mir fliegen" přišel v letadle. Některé chvíle, jako když se cítíte špatně a musíte vyřešit svoje problémy, takové chvíle potřebujete. Seděl jsem a díval se dolů na lidi, kteří byli ohromně maličtí, daleko ode mě. Uvědomil jsem si, že můj problém nebyl tak vážný, že ho klidně můžu nechat za sebou a....pode mnou!
Gold Star: Jaké starosti jsi měl?
Bill: Můžou to být denní problémy. Všechny nejsou dramatické, ale když vám práce nejde tak dobře, můžou být nudné. Nezáleží na životě a smrti nebo zoufalství. Ale zkažené nahrání a texty, které k sobě moc nejdou nebo jsou otravné a nebo depresivní. Trochu nám chybí rodiny...
Gold Star: Jsou tu nějaké obavy, které pochází z toho, že někdo z rodiny je nemocný nebo, že je válka?
Bill: Ano, ale tohle jsou věci, kterých se spíš děsím. Někdy se uvnitř cítím hrozně nebo je to takový druh tušení. Není to o ničem.
Georg: Ale stále máme obavy z vystoupení. Stále jsme si na to celkově nezvykli. Je to horší a horší na každém koncertě.
Gold Star: Ale vždycky vypadáte si se sebou tak jistí!
Bill: Je to normální. Ale lidi by byli překvapeni, kdyby viděli jak jsme nervózní. Nikdo se mnou nemůže mluvit půl hodiny před příchodem na podium ať je to před 50 lidmi jako předtím nebo teď před 50 000.
Tom: Ah? Proč tomu říkáš "předtím"? Není to tak dávno...
Bill: A teď jsme ve velkých koncertních halách. Udělali jsme velký krok ve vystupování z nejmenšího do největšího.
Gold Star: Ptáte se sami sebe proč se vám tohle stalo? Je tu tisíce kapel, kteří hrají v malých klubech a o snu stát se slavnými. Proč Tokio Hotel?
Bill: Byla to náhoda...V Magdeburgu je hodně nadaných muzikantů, kteří jsou skvělý. Magdeburg je místo, kde muzika nedostává moc pozornosti. Myslím, že aby vás objevili, tak musíte být vidět. Ale to se těžko někdy stává.
Tom: Když se mluví o kapelách, je jich hodně, ale ne všichni z nich můžou žít svojí muzikou. Najdou vás tak ve 3 až 4 klubech v okolí.
Gold Star: Tak proč zrovna vy?
Bill: Jednou, jednom jednou, jsme byli ve správnou dobu na správném místě, a potkali jsme tam našeho producenta Petera Hoffmana. Poslali jsme už předtím demo nahrávky do nahrávacích společností, které na to nijak nereagovali, ale nevzdali jsme to! Tyhle nahrávky stále někde musí být nebo už jsou kdo ví kde. Zpívání na koncertech je velmi důležité. Vždycky děláme vystoupení, kdekoli to jde.
Gold Star: Musí být publikum překvapení, aby to udělalo dopad?
Bill: V tomhle byznysu, je důležité být odlišnými od ostatních. Když se podíváme na většinu hvězd, všechny mají označení, něco speciálního. Kapela přináší svoje vlastní charakteristiku, vlastní zvuk. Vždycky se sami sebe ptáme na tuhle otázku, kolik lidí se dokáže dát dohromady s tou kapelou. Ale ani kapela, či nahrávací společnost tohle předem neví. I když experimentují.
Gold Star: Jaká je vaše specialita?
Bill: Například, nikdy jsem si nezvykl na aplaus a úspěch. Jsem osoba, která ma na vše svůj vlastní pohled a hodně diskutuje. Děláme to dodnes. Nejsem smířený s odpověďmi, které ke mě nepasují. Tom a já jsme byli rozděleni v druhém ročníku školy. Učitelka to vysvětlil tak, že nás nemohl dohromady zvládnout. Myslela to tak, že jsme spolu byli moc silní! Byla to pro nás hrozná věc...
Gold Star: Bojíte se toho, že to všechno brzy skončí?
Tom: Ah, je to jako v období "Durch den Monsun", kdy jsme byli kritizováni. Ta píseň byla hitem číslo jedna, získali jsme všechny možné ocenění jako "Nejlepší nová kapela" a někteří lidé řekli, že to je bláznovství. No, nebylo! Máme i další hity!
Bill: Víme, že se to všechno může změnit. Je tu tolik skvělých věcí, které nás drží.
Gold Star: Myslíte si, že dobudete Ameriku?
Tom: Připravujeme se na to. Vydali jsme album v angličtině, ale nejdřív musíme zjistit jestli to funguje nebo ne. Soustřeďujeme se na Německo a Evropu.
Gold Star: Budete na podiu ještě ve 40 jako Rolling Stones?
Tom: Myslím, že je to dobrý, že jsou stále na podiu ve svém věku a byla by blbost kdyby už nebyli. Když je muzika váš život, proč byste nemohli přestat až v 60 letech?
Bill: Neumím si představit jinou práci. Ale nemám ponětí jak to bude až mi bude 60 let. Chlápci z Rolling Stones jsou plní rozhodnutí a energie. Takže, to je všechno v pořádku!
supermusic.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama