Čtvrtý den jsme se vypravili na koupaliště,které bylo jen asi 5km od naší vesnice.
Jeli jsme autobusem a když jsme vystoupili,tak jsme šli přímo ke vchodu.Ten kluk co tam prodával lístky se na nás díval,jak na návštěvníky z vesmíru či co.No tak jsme si našli asi 5lehátek a dali je k sobě.Georg s Tomem se to namířili rovnou k tobogánu.zatím co Míša s Billem zůstali na lehátku a chytali bronz,sice nevím na co ho chytal Bill,ale to je jedno a já s Gustavem jsme šli do vody stříkali jsme po sobě,potápěli se,skákali,závodili no prostě sranda,pak přišli i Tom s Georgem a přidali se.Chtěla jsem hrát kohoutí zápasy,ale říkala jsem,že to nejde.
,,A proč by to nešlo?´´Ptá se Georg a bere Toma za krk.,,Nebo se bojíš?´´řekl Tom.
,,A čeho tebe?To zrovna.´´a už jsem seděla za krkem Gustavovi.
Míša s Billem nás z břehu povzbuzovali,samo,že Bill fandil mě a Míša Tomovi.
Nakonec jsem ho porazila,spadl do vody a když se vynořil měl rozpuštěné dredy,protože mu asi ve vodě spadla gumička a vypadal,tak srandovně,jako promočené kuře.
No,ale pak Tom začal Gustu lechtat až mě pustil,no a já spadla po vodu.Chtěla jsem se vynořit,pak jsem si řekla udělám si z Toma legraci.Přestala jsem se hýbat a dělala jsem jako,že jsem se utopila.Tom po mě skočil a vytáhl mě nad hladinu a já na něho vyprskla vodu,co jsem si nabrala do pusy.Všichni byli vysmátí kromě Toma,ten nevěděl,co má dělat,tak na mě začal stříkat vodu, v tu chvíli se strhla válka,k nám se přidal i Bill s Míšou.
No,pak jsme si vlezli na lehátka a čekali až uschneme.Měla jsem u sebe nafukovací míč,tak jsme ho nafoukli a na trávě si pinkali.Byl to super den,tolik legrace jsem už dlouho nazažila.
Další den jsme se vydali do Zlína.Ukázali jsme klukům kam jsme chodili na základní školu,kam chodíme teď a pozvali je do MC´donalda.Poslední den jsme byli zase u nás na zahradě.Ten poslední den byl strašný,tak smutná jsem dlouho nebyla.Bill mi říkal,že hned jak bude mít volno přijede a když já tak přijedu já.Věděla jsem,že když nebude mít Bill volno,tak se nejdřív uvidí o podzimních prázdninách a to je až v říjnu.Takhle nějak se loučila i Míša s Tomem.Najednou jsem se rozbrečela.,,Neplač to bude dobrý,láska překoná všechno.A já tě strašně moc miluji.´´
,,Já tebe taky.´´Už vyšli všichni kluci,před náš dům.Asi za pět minut přijela dodávka a kluci začali nastupovat.Bill šel jako poslední.Dal mi krásný polibek,pak pusu na čelo a řekl.,,buď tady hodná a mysli na mě.´´
,,Budu a miluju tě.´´,,Já tebe taky.´´řekl nastoupil do dodávky a ta odjela,prostě odjela a já tam zůstala sama.Bylo docela pozdě asi šest večer a byly to jen tři minuty,co odjeli.
,,Mě je po něm tak smutno.´´rozbrečela jsem se.,,vždyt mě po Tomovi,taky,ale pojedeme za nimi o podzimních prázdninách.´´
Trochu jsme se uklidnili a šli se mrknou na net,viděli jsme skoro na každém blogu fotky.Fotky na té soutěži mě s Billem a Míši s Tomem.,,tak už je to veřejné,to jsem zvědavá,kdy to vyjde v Bravu?´´řekne Míša,,Jo já tak….´´nestihnu doříct zvoní mi mobil.
,,Prosím,co že?A kde ano přijedu.děkuju vám.Nemocnice kluci měli nehodu a jsou v nemocnici v Brně.´´,,Co že?´´vykřikne Míša.,,Musíme za nimi.´´řeknu a běžím pro batoh,do něho nahážu jen to nejnutnější,Míša udělá to samé.Jedeme nejbližším autobusem.Rodičům to vysvětlím a oni mě bez váhání pouští.Když tam dorazíme,tak nás nějaká sestřička pošle na dva pokoje Billa a Toma.S Míšou se domluvíme,že se tu za půl hodiny sejdeme.
Já mířím na pokoj číslo 73.Když otevřu dveře skoro omdlím,Bill tam leží na těch přístrojích a je tak zřízený.Je tam zrovna doktor.,,jste rodinný příslušník.´´ zeptá se okamžitě,co mě uvidí.
,,No já jsem jeho snoubenka.´´vyblekotám ze sebe a doktor mi dovolí zůstat,ještě se ho zeptám,jak je na tom a on řekne,že velmi vážně.Jsem u něho,sedím tam a pozoruji,jak jeho nehybné tělo udržuje na životě jen přístroje a hadičky.
Vzpomněla jsem si,že se máme sejít s Míšou.,,Tak jak je na tom Bill?Byla jsem u Toma a ten mi řekl,že Georg a Gustavem mají jen lehká zranění stejně jako Tom,ale že prý nic neví o Billovi.´´Snažím se zadržet slzy,ale nejde mi to.,,Bill je na tom špatně,ještě je v ohrožení života.´´,,To bude určitě dobrý´´řekne Míša a asi si myslí,že mě tím uklidní,ale moc ne.
Vrátím se k Billovi a usnu hlavou opřená o jeho postel.
Najednou mě probudí …………
Heartless ArchAngel