Takže jsem se rozhodla poctít vás svou novou slohovkou
Dneska jsem z důvodu školního sportovního dne seděla doma a nudila jsem se přehráváním Kabátů do ségřina nového mp3 přehrávače Philips ... přeci jen je to už velká holka slaví 10 narozeniny tak přeci potřebuje mp3 přehrávač se kterym umí houby
No a tak jsem se koukla do obýváku a koukám .... halda nevyžehlenýho oblečení . Mojim zvykem je žehlit a koukat na DVD Schrei Live (možná proto jsem od 3.4. nevyžehlila ani kapesník) a tak jsem si řekla : Proč ne ? Skusím se podívat na DVDčko který jsem už dlouho neviděla ... Vyndala jsem žehličku, žehlicí prkno a hodila jsem DVD do přehrávače ... můj soukromý domácí koncert začal ... koukala jsem na to a nevěřila jsem tomu že na to faktyš koukám
Vždyť ještě před pár dny na mě jen při pohledu na obal DVD šel vztek a nutnost křičet
Nahodila jsem si to na Leb die sekunde protože tu hráli na koncertě a bylo to super ... po tolika týdnech jsem překonala to co se se mnou vleče přibližně od 8.4.2007 ... zlobu, smutek, trochu nostalgie a ostatní smíšený pocity... můj dosavadní život se dělí vlastně na dvě etapy > Před a po koncertě
Ta první etapa před koncertem jak tak koukám byla asi lepší ... nevěděla jsem jaký to je stát v davu pod podiem a prát se o místo ... nevěděla jsem jaké to je když Tokio Hotel ignorují všechno co pro ně děláte ... no a etapa po konertě se dělí na tři části ...
- 1. část = šok ... to jsem byla ještě potěšená a šťastná ze super koncertu (3.4. - 8.4.)
- 2. část = zmatek, nenávist, zloba ... to jsem začínala zjišťovat co všechno se podělalo a jak to je v jiných zemích a jak to tady vlastně bylo protichůdně ... (8.4.-26.6)
- 3. část = ignorace problémů s heslem Enjoy it ! ... to je doba ve který jem teď ... je mi fuk co se stalo, co se stane , jen vím že už na koncert Tokio Hotel asi víckrát nepudu protože i kdyby tu ještě někdy nějakej byl (což tedy jako nevím) tak nevěřím že by to bylo bez problémů a pak si zase vyčítat že já kráva šla do řady až ve tři, že jsme nešli rychleji a že jsme si nechali ten zkurvenej batoh to opravdu nechcu
(26.6. - ???)
Ale zpátky ke mě u žehlicího prkna se spáleným prstem od žhavé žehličky
Hrálo mi Wenn nichts mehr geth když jsem uslyšela Billa jak říká publiku uprostřed písničky : "Wo sind eure hände ?" Že by nějaká zvláštní náhoda že o pár měsíců později napsal takovej krásnej song se stejným názvem
No a po čase ... hop a Rette mich ! Z Rette mich uplně slzím . Jako bych je viděla toho 3.4. sedět na těch barových židličkách blizounko mě a hrát ty krásný melodie . Billovy pohledy všemy směry a někdy i k nám . Při Rette mich se musím přiznat že jsem brečela
Vím že je to směšný ale opravdu jsem plakala . Hysterka no
Nevím zda je to tím že je tu docela kosa a nebo tím že to na mě nějak působí ale běhá mi z toho mráz po zádech
No a pak si to přifajřila sestra a k mému překvapení si sedla na gauč a koukala se mnou na Tokio Hotel ! Tak jsem jí vyprávěla o tom co jsem zažila na koncertě a jak to všechno bylo a bylo mi pěkně ... moje sestra se zase zaradovala když jsme souhlasila že Bill fakt vypadá jako holka (no jo musím uznat že tentokrát to tak opravdu bylo) no a já měla radost že se někomu můžu vypovídat jak jsme na ně naštvaná a jak jsem to já sama pomrvila ... překonala jsem druhou část druhé etapy a teď už jen dobrý časy a krásnej pocit z videí z koncertů ... už mě to ne*sere
Mě už nic nenaštve to mi věřte 
Tady máte moje video z koncertu v Praze ... 
Leníku ty jsi můj člověk :)