Nevada Tan - Vorbei
A Tuhle vždycky poslouchám když jezdím v MHD
A Tuhle vždycky poslouchám když jezdím v MHD
| Vorbei | Pryč |
| Bis du mich vergisst Bis du mich vergisst Es gibt Tage, da hab ich Angst All die Farben zu vergessen, die du mir gabst Es gibt Nächte, da lieg ich wach Und denk an unser Versprechen, das langsam zerbrach Das Bild an der Wand, fast weiß und leer Die Geschichte die wir malten, verblasst immer mehr Es sollte bleiben, wie damals Doch die Zeit verfärbt sie zu sehr Vorbei, vorbei die letzte Frage Und ich weiß, verloren sind die Tage Es ist vorbei, ich finde neue Ziele Wieder frei - ich weiß es gibt so viele Die Vergangenheit schweigt! Der letzte Sommertag lag nah Unsere Schatten spiegelten sich auf regennassen Schienen Der Weg nach Hause war hart Einen ganzen Sommer lang hatten wir gesiegt (Und jetzt?) Das Bild in der Hand war grad gemalt Die Wochen machten uns erwachsen, doch (Doch!) Es gab nichts wichtigeres Als unsern letzten Tag Vorbei... Und jetzt denk ich zurück, und denke an dich Denk an unseren Sommer und frag mich, wo du jetzt bist Wie du jetzt bist und wie du lachst Wie du weinst Wie du schläfst Wie du schreist Denkst du ab und zu an unsre gemeinsame Zeit? Doch, Dann tauche ich auf, schnappe nach Luft, und mir wird klar Unsere Zeit ist vorbei, auch wenn das die Beste war, Und dass der Wind schon den nächsten Winter bringt, Ich speicher dich ab, so wie du warst - als den schönsten Sommertag. Vorbei... | Než na mě zapomeneš Než na mě zapomeneš Jsou dny, kdy se bojím Že zapomenu na všechny barvy, cos mi dala Jsou noci, které probdím A myslím na naše rozhovory, co se pomalu rozpadávají Obrázek na zdi, skoro bílý a prázdný Budoucnost, co jsem si malovali, stále více bledne Mělo to zůstat jako tehdy Ale čas ji příliš vybarvil Pryč, pryč je poslední otázka A já vím, že ty dny jsou ztracené Je to pryč, najdu si nové cíle Zase volný - vím, je toho tolik Minulost mlčí Poslední letní den ležela blízko mě Naše stíny se odrážely na mokrých kolejích Cesta domů byla tvrdá Celé léto jsme vítězili (A teď?) Obrázek na zdi byl právě namalován Ty týdny nás udělaly dospělejšími, ale (Ale!) Nebylo nic důelžitějšího Než náš poslední den Pryč... A teď myslím nazpět, myslím na tebe Myslím na naše léto a ptám se, kde teď jsi Jaká teď jsi a jak se směješ, Jak pláčeš Jak spíš Jak křičíš Myslíš občas na nás společný čas? Ale pak se objevím, budu popadat dech a bude mi jasné, Že naše časy jsou pryč, i když to bylo to nejlepší A že vítr už přináší další zimu Ukládám si tě do paměti takovou, jakás byla - na ten nejhezčí letní den Pryč... |