Omlouvám se za spoždění ... dneska jsem napsala i 14. takže to trochu přibyde :)
" Ehm … ne jen jsme si tady tak povídali ." Bille koktání není na místě … mluv sebevědomě … nebo se o to alespoň snaž .
" Jo jasně … povídali … takovýhle povídání já znám !" věřím tomu že ty moc dobře Tome …
" Ale ne … fakt jsme si jen povídali . Já nevím proč hned myslíte na něco scestného ." tohle je ten úplně nejnevinnější úsměv jaký dokážu takže tomu zkuste věřit . Zdá se že Tom nehodlá odejít . Sedá si na postel mezi mě a Billa a potutelně se usmívá … to by chtělo dělo !
" Co je ?!" Billovi prvnímu se jeho podezřívavý pohled znelíbil a rozhodl se rázně a hlasitě zakročit …
" Nic …. Já jenom že se k sobě docela hodíte . Jste oba takový … no prostě roztomilí ." Tom párkrát plácne Billa po tvářích a hned od Billa chytne jako odpověď pořádnej šťouchanec do zad až Tom spadne z postele …
" Nech si svoje názory pro někoho koho to zajímá ty rozume lidstva ." promlouvá bez zájmu ke svému kňučícímu a vztekem červenému bratrovi který si jemně a opatrně hladí poškozená záda …
" Tohle mi zaplatíš ." Tom nasadil takový tón hlasu že kdybych byla Bill tak se ho možná i bála … ale jak jde vidět Bill je v pohodě a na Tomovo mumlání hází pomyslný "bobek" . Líza všemu jen tak nečinně přihlíží a se škodolibým úsměvem jen kroutí hlavou … ráda bych občas věděla co se té holce honí hlavou … jsou ale i doby kdy bych do její hlavy vidět nechtěla … měla bych z toho doživotní šok . Tomův projev bolesti slábne a já konečně můžu v klidu promluvit …
" Ehm … mám hlad ."
Večer
" Jeď !!!! Jeď !!! Jeď !!!" Tom sedí vedle svého dvojčete a oba se soustředěným výrazem ve tváři věnují plnou pozornost plystationu . Vypadají jako dvě malá dítka ze školky … Já a Líza se na sebe jen skepticky koukáme a občas si nudou ukousneme kousek nehtu …
" Leny nekousej si nehty . Jsi holka !" Bill odpoutal zrak od autíčka řítícího se po obrazovce .
" Ty máš nehty dlouhý za nás za oba . A navíc … já se nudim …" doufám že Bill se konečně probere a začne nějaká akce … popravdě nudit jsem se mohla i doma … tam jsem se ale mohla nudit u ledničky … s chipsama a nutelou ….
" Pravda je tu docela nuda … a je už pozdě … měli by jsme jít spát … vy budete spát u nás v postelích a my si usteleme na pohovce tam nahoře … budeme u vás blízko takže kdyby byl problém tak zavoláte …" Bill nás bleskově rozhání a ve chvíli stojím na chodbě s tázavým výrazem ve tváři …. Kam mám jít ?
Půlnoc
Ozývá se rána … klátím se k zemi … pomalu si sedám a mnu si skoro ukopnutý palec … abych to upřesnila … nějak jsem dostala hlad a tak teď po kopnutí do schodu sedím v kuchyni pár kroků od vytoužené ledničky a bolestně skučím … už jenom kousek … jsem tam … otevírám ledničku …
" Proboha !" z úst se my vydal hlásek podobný zoufalému štěněti … v lednici totiž nic kromě pár jogurtů a zeleniny nic není … tedy nic co by se dalo jíst…nejsem přeci králík ! O mrkvi žít nebudu … se zklamaným výrazem ve tváři z té neskonalé bídy se vracím do postele … klukům a jejich ledničce jsem věřila a oni zklamaly … otevírám dveře a pomalu se plížím do místnosti kde leží Bill … co takhle ho pěkně překvapit ? Tak dobře … šátrám v černočerné tmě až konečně v ruce držím něčí nohu … super to bude on …lehám si k němu a tisknu se k jeho teplému tělíčku …
" Leny ???!" světlo se rozsvěcí a já konečně vidím kde to jsem … můj domnělý Bill není Bill … je to Líza …
" Áááááá !" šokem padám na tvrdou zem přímo k nohám Toma který světlo rozsvítil …
" Ty jsi mě objímala !" řve na mě jako by to byla snad moje chyba …
" Jak jsem měla vědět že jsi to ty ? Vždyť tu byla tma !"
" Kdo to tu tak ječí ?" výborně … do všeobecného zmatku a znechucené atmosféry se přidává i ospalý a celý pomačkaný Bill …
" Spletla jsem si dveře …" koukám nevinně na ty tři kteří na mě koukají jako na nějakou cvičenou opičku které se nepovedl akrobatický kousek …
" Jo i postel ." zamumlá Líza a vrhne se zpět do svých peřin .
leny
jůůů Leníku konečně ... super :)