,,No na co čekáš, taky mě máš přece líbat, si snad živá, tak se taky zapojuj, no dělej!´´ řekl a já plna největšího strachu jsem ho začala líbat na jeho vypracované hrudi. Chtělo se mi z toho hrozně moc zvracet, ale to nejde. Přesunula jsem se k jeho pupíku. Líbala jsem ho kolem pupíku a přitom mu svírala bradavky v prstech. Je mi z toho pěkně nechutně. Georg začal docela nahlas sténat, asi se mu to líbí. Pak už to asi nevydržel a překulil mě zpátky na záda. ,,Já jsem ještě nikdy ale neto…´´ řekla jsem. ,,Cože??? Ty si ještě panna??? Hm, to je jedno.´´ řekl a bylo mu to úplně jedno. Roztáhnul mi nohy, klekl si mezi ně a pak do mě vnikl, Projela mnou neskutečná vlna bolesti, úplně jsem tou bolestí vykřikla. Georg se začal houpat a při tom slastně vzdychal, mezitím, co jsem skučela neskutečnou bolestí. Po chvíli toho nekonečnýho trápení konečně dosáhl orgasmu a vyšel ze mě. Značně jsem si oddychla, protože dýl bych tu strašnou bolest asi nedokázala vydržet. Lehnul si vedle mě a ještě zhluboka oddychoval. Já jsem tam jenom ležela v klubíčku a slzy se mi kutálely po tváři jedna za druhou. ,,Můžu se jít umýt??????´´ zeptala jsem se ho po chvíli. ,,Jo, ručníky jsou tam v poličce.´´ řekl a já jsem šla ke koupelně. Vlezla jsem si do sprchy a omývala ze sebe všechnu tu špínu, kterou mě on pokryl, ale nešlo to, cítila jsem se jako špinavej kus hadru, jako děvka. Sedla jsem si na zem sprchovýho koutu a nechala na sebe dopadat kapky teplé vody. Slz jsem nešetřila, vybrečela jsem jich snad několik litrů. Pak jsem se zvedla a zabalila do ručníku, nechci tu už být déle. Vyšla jsem ven a sbírala ze země kusy mého oblečení. Pomalu jsem se oblíkla a nemohla jsem si nevšimnout, jak na mě Georg pořád kouká. ,,Hele kotě, přijď zase v pátek, jo??? Si to zopáknem, na to, že to bylo tvý poprvý to nebylo až zas tak špatný.´´ řekl Georg. ,,Coo???´´ řekla jsem na to jenom. Proč chce ještě znova??? Vždyť už jsem udělala, co chtěl, tak proč ještě znova??? Já už nechci. ,,No, abych si to tu přece užil, ne??? Jesli nepřijdeš, tak to odnese tvoje sestra. Budu tě čekat zase ve tři, jo a tady máš kartu, abys nemusela klepat a tady máš nějaký prachy, abys to nedělala zadarmo.´´ řekl a dal mi do ruky kartu na dveře a šest táců. On ze mě snad ještě dělá děvku, nebo co??? Rychle jsem se obula, vzala tašku a šla pryč. Vyběhla jsem z jeho pokoje a mířila si to k výtahu. Rychle jsem sjela výtahem dolů a utíkala na tramvaj. Přes slzy jsem ani moc neviděla, najednou jsem ale do někoho vrazila. ,,Pro.., promiň, já jsem nekoukala na cestu.´´ řekla jsem tomu dotyčnému a utřela si slzy. Až teď jsem viděla, do koho jsem vrazila, byl to kluk, moc krásnej kluk, měl černý vlasy a krásný hnědý oči, ale já už klukům nevěřim, nikomu, všem jde hlavně o sex, vymámit z tebe číslo a pak ti vyhrožovat a šukat tě. ,,To nic, jsi v pořádku???´´ zeptal se mě. ,,Jo, jsem v pořádku, ahoj.´´ řekla jsem a pokračovala v cestě. ,,Počkej, a nechceš zajít třeba na zmrzku???´´ zeptal se mě a kouknul se na mě. Zase jsem začala brečet, přesně takhle to udělalo Georg, pozval mě na zmrzku. ,,Nech mě bejt, ste všichni stejný svině.´´ řekla jsem a běžela dál na tramvajovou zastávku. Ještě na mě něco volal, ale já už jsem ho nevnímala. Doběhla jsem na zastávku a nasedla do tramvaje. Už jsem se dala zase trochu do kupy a utřela si slzy hřbetem ruky. Cítím se hrozně, úplně prázdná, teda až na tu všechnu špínu. Dojela jsem domu a lehla si do postele. Nakonec jsem s tváří plnou slaných slz usnula.
,,Hani, vstávej!!! Musíš jít do školy.´´ řekla mi mamka a odcházela z mýho pokoje. Vzpomněla jsem si na včerejšek, na to, co všechno se stalo, zase se mi začaly hrnout slzy do očí. Rychle jsem se oblíkla, dala si make-up, abych zamaskovala ty kruhy pod očima a pádila do školy. Ve škole jsem se vůbec nesoustředila, nedokázala jsem nic, při čem bych nemyslela na to, co se včera stalo. S nikym jsem za celej den nepromluvila, stranila jsem se všech lidí, nechtěla jsem s nikym mluvit, dívat se na něho a hlavně kluci, nesnášim je, jsou to všichni stejný svině. Cestou ze školy jsem zamířila k lesu, mam tam svoje oblíbené místo, o kterym nikdo neví, je to místo, kde se cítím bezpečně, je mi tam fajn. Došla jsem k balvanům, kerý obklopovaly trsy jemné zelené trávy. Posadila jsem se na jeden balvan a nechala vítr, ať si pohrává s mými vlasy. Zase jsem na tváři cítila další slzu mého smutku, mého vzteku. Seděla jsem tam několik hodin, čas jsem nevnímala, nakonec jsem se zvedla a šla zpátky domů.
hanice.palice
hanice.palice
honem dáál