Zase ta luxusní místnost, zase ta dívka, zase ten nechutnej kluk, zase ten samý děj. Dívce jsem zase neviděla do tváře, chtěla bych tak moc vědět, o koho jde, je mi té dívky líto. Kluk jde s ní k posteli a dělají tam zase to, co v každém snu.
,,Nééé.´´ vykřiknu, když se vzbudím, zase mě bolí v podbříšku.
,,Hani??? Je ti něco??? Co se děje??´´ mluví na mě učitelka.
Ty bolesti pomalu začaly ustupovat.
,,Už je to dobrý.´´ řeknu paní učitelce a cítím pohledy všech mých spolužáků.
,,Jdi si domů odpočinout, jo???´´ řekla učitelka a já jsem si sbalila věci.
,,Ahoj Karin, jsem doma.´´ křiknu z předsíně po příchodu domů.
,,Neměla jsi náhodou dneska až do dvou??? Je teprve půl jedenáctý.´´ diví se Karin. ,,No, já jsem ve škole usnula a zase přišel ten sen a bolesti, tak mě učitelka poslala domů.´´ řekla jsem Karin a ona mě poslala si lehnout. Jsem hodně unavená, jelikož při těch snech se člověk moc nenaspí a spát nechci, protože nechci ani ty sny.
,,Ťuk, ťuk.´´ klepe asi Karin na dveře.
,,Hani, volal mi doktor, že už jsou výsledky a řekl mi, že to bude možná něco psychickýho, že před tím, než jsi ztratila pamět se ti asi něco hroznéh ostalo, proto ty sny. Mam kamarádku psycholožku, jmenuje se Simone, už jsem jí volala a ona by tě ráda viděla, zítra tě k ní vemu, jo???´´ řekla Karin. Jenže já k psycholožce jít nechci, nejsem žádnej blázen. Vlastně, proč tu sem??? Nemam tu kamarády, jenom jsem tu potkala toho jednoho kluka se psem, no a Karin s Thomasem mají se mnou stejně jenom starosti. Připadám si přebytečná. Ale když to Karin udělá radost, tak tam teda asi půjdu.
,,Dobře, já tam tedy půjdu.´´ řeknu Karin a ona se na mě usměje.
,,Dole už mam hotovej oběd, tak se pojď najíst.´´ řekla Karin a já šla jíst.
,,Tak nezapomeň, dneska po škole na tebe budu čekat před školou a dovezu tě k Simone, jo??? Máš peníze na oběd???´´ zeptala se mě ještě ráno Karin.
,,Jo, peníze mam a budu na tebe čekat, ahoj.´´ odpověděla jsem jí a pádila si to rovnou do školy. Ve škole na mě všichni spolužáci koukali trochu divně, asi po tom, co sem jim tu včera předvedla. Naštěstí nikdo nic neříkal. Hodiny nějak ubíhaly a já už šla před školu, kde na mě má čekat Karin.
,,Ahoj Karin.´´ řeknu jí, když nesednu do auta vedle ní.
,,Ahoj Hani, jak bylo ve škole???´´ zeptala se mě Karin, ona ví, že tam nemam kamarády.
..Docela to šlo.´´ řekla jsem jí a pak už jsme se celou dobu nebavili. Jeli jsme asi pět minut a zastavili jsme před hezkou vilkou.
,,Tady to je???´´ zeptala jsem se Karin.
,,Jo, Simone tady bydlí, stavim se tu pro tebe až mi zavoláš, jo???´´ řekla a já jsem si vystoupila. To je teda skvělý, stojim před cizim barákem, mam se bavit s cizí ženskou a kdo ví co ještě. Dobelhám se blíž k brance a hledám zvonek, ale ať hledám jak hledám, nemůžu ho najít.
,,No to je skvělý.´´ řeknu a sednu si na obrubník. Chvilku tak sedim a po chvíli vyleze z branky taková starší paní, vypadá docela mile a jde ke mně.
,,Ahoj, ty jsi Hanka???´´ zeptá se mě a teď vim, že milá doopravdy je.
,,Ano, vy jste Simone???´´ zeptám se a ona přikývne.
,,Ano, jmenuju se Simone Kaulitz. Proč si nezazvonila???´´ zaptala se mě a to už jsme šli směrem k domu. Mají nádhernou velkou zahradu.
,,No, já jsem nemohla najít zvonek.´´ řekla jsem jí a ona se zasmála.
,,Zvonek tam je, akorát není moc vidět, protože tam je ten keř, manžel ho ještě neostříhal.´´ zasmála se Simone a teď jsem si všimla, že skrz plot prorůstá křoví, ale kdo by hledal zvonek v takovym houští???
Šli jsme dovnitř, Simone mi nabídla džus a sedli jsme si do obýváku na pohovku. Simone je docela v pohodě. Ze začátku jsem jí toho moc nechtěla říct, ale nedokážu to v sobě všechno pořád držet a Simone vypadá, že jí můžu důvěřovat. Všechno jsem jí řekla a měla jsem potom mnohem lepší pocit.
,,Tak děkuju Simone.´´ řekla jsem jí, když jsem byla na odchodu.
,,Není zač, zase někdy přijď. A neměla pro tebe náhodou Karin přijet???´´ zeptala se mě, protože s tou mojí nohou mě radši Karin všude vozí, teda, jenom ne do školy.
,,To je dobrý, chtěla bych se projít.´´ řekla jsem a zvedala se z gauče.
,,No dobře a trefíš domů???´´ zeptala se mě.
,,Jo, jistě.´´ zalhala jsem jí. Jenom se mi prostě chce jít ven, chci být chvilku sama.
,,Dobře, tak se měj hezky.´´ řekla mi Simone a zavřela za mnou domovní dveře.
Tak a teď, na kterou stranu mam jít??? Třeba na tuhle, vždyť to je jedno. Prošla jsem jednu ulici, pak druhou, třetí, asi jsem se ztratila, tady to neznám a nevim, kudy se jde domů.
hanice.palice
honem dal plosim je to napinave