,,ÁÁÁ´´ zakřičim, když mě něco shodí na zem.
,,Scotty, fuj, nech toho. Jé, ahoj.´´ řekl mi povědomý kluk, no jó, to je ten, jak mě doprovodil ke škole.
,,Ahoj.´´ pozdravim ho, když mi pomáhá na nohy.
,,Jsi v pořádku???´´ zeptá se a starostlivě si mě prohlíží.
,,Jo, jsem, děkuju.´´ odpověděla jsem mu a usmála se na něj. Měl zase kšiltovku a brýle, moc jsem toho z něj neviděla.
,,Kam máš namířeno???´´ zeptal se a krásně se usmál.
,,nejspíš domů, pokud vůbec najdu dům, kde bydlim.´´ řekla jsem a zase se usmála, to se mi ještě nestalo, abych se na někoho pořád takhle křenila.
,,Ty nevíš, kde bydlíš???´´ zeptal se a trochu se u toho začal smát, no trochu víc.
,,Vim, kde bydlim, ale netrefim tam.´´
,,A víš aspoň ulici??? Třeba bych ti mohl pomoct.´´ nabídl se mi. Je to od něj milý.
,,No, to taky nevim, ale na rohu ulice je železářství.´´ řekla jsem mu a doufala, že to zná.
,,Jo, to znám, mamka tam má kamarádku, já tě tam doprovodím.´´ řekl mi a já z toho byla očividně šťastná. Tenhle kluk mi teda dovede zvednout náladu.
,,Počkej, já tě odněkud znám, už jsem tě někde viděl, ale nevim kde, ty to asi vědět nebudeš, když si na nic nepamatuješ.´´ otočil se na mě Bill.
,,No já nevim, já si na tebe nepamatuju. Jak vypadáš bez brýlí a čepice???´´ zeptala jsem se ho a on si se smíchem sundával kšiltovku i brýle.
Zůstala jsem na něj čumět jako opařená, koukala jsem se mu do jeho čokoládových očí. Kde jsem ho jenom viděla??? Připomíná mi tak mnoho a při tom vůbec nic nevím, ale je moc hezkej a milej.
,,Já…, asi už jsem tě někde možná viděla, jseš mi nějakej povědomej, ale nevim kde. Jak se jmenuješ???´´ zeptala jsem se ho.
,,Jo, promiň, já jsem Bill.´´ řekl a podal mi ruku.
,,Hanka.´´ řekla jsem mu a stiskla jeho ruku, je to příjemnej pocit.
Šli jsme docela pomalu, ale uteklo to hrozně rychle, ani jsem se nenadála a už jsem stála před domem, kde bydlím.
,,Tady bydlí přece Karin s Thomasem, ty bydlíš u nich???´´ zeptal se mě překvapeně Bill.
,,Jo, bydlim u nich, jaktože je znáš???´´
,,Jsou to přátele mých rodičů.´´
,,Moc ti děkuju, že si mě sem dovedl. Nechceš zajít dovnitř???´´
,,Ne děkuju, musim jít se Scottym domů, tak se měj hezky, ahoj´´ řekl, vlepil mi pusu na tvář, a odešel i se Scottym pryč.
,,Ahoj Karin.´´ zavolala jsem z předsíně.
,,Ahoj Hani, jaktože si nezavolala??? Měla jsem pro tebe přece přijet.´´
,,Chtěla jsem se projít, nechceš s něčím pomoct???´´ zeptala jsem se jí.
,,Ne, děkuju, už mam udělanou večeři, tak se pojď najíst.´´ řekla Karin a už jsme šli jíst.
Po večeři jsem ještě byla chvíli na zahradě a pak jsem šla spát.
-Tamta dívka v obchodě, drží tričko, osloví jí kluk, Georg se jmenuje, jde s ním na zmrzlinu, dá mu číslo, co to je za sen??? V krátkých útržcích vidím děj za sebou.
-Telefon, vyhrožování, zlomená ruka sestry, další telefon a ona je z toho úplně na dně.
-Hotel, kluk jménem Georg, ta hnusná scéna v posteli, dal jí prachy a ona odešla, srazila se s klukem a viděla jeho obličej, nadávala mu, utekla, hnusila se sama sobě, byla z toho totálně zničená
-znovu ten samý hotel, Georg, hnusná scéna ve sprše, ona celá zničená šla domu
-kolečkový brusle, útěk před matkou a srážka auta
Co to je za sen???
Ta dívka ležela na zemi před autem, teď jsem ji viděla do obličeje…
,,Ne, prosím, to není pravda, prosim, ať to není pravda, prosím.´´ sedím na posteli a brečim. Sedí to úplně přesně i s tim, co bylo v té zprávě od doktora.
,,Jsem jenom hnusná děvka.´´ řeknu potichu a zvedám se z postele. Rychle jsem se převlíkla, naházela nějaký potřebný věci a lékařskou zprávu do batohu a vydala se pryč. Nemůžu tu zůstat, kdyby to Karin a Thomas věděli, tak bych se jim hnusila, musim pryč, tady už nemlžu zůstat.
Sešla jsem schody, všude byla tma, Karin i Thomas spali. V kuchyni jsem si sedla na židli a začla psát na papír vzkaz:
Milá Karin a Thomasi,
Moc vám děkuju, jak jste se o mě starali, jste báječní, ale já už tu nemůžu zůstat, ne po tom, co jsem zjistila. Mám vás moc ráda, nehledejte mě
Hanka
Tak, to je dopsaný, popadla jsem svoje hole, baťoh na záda a vyrazila ven do tmavých ulic. Jak jsem něco takovýho jenom mohla udělat??? Jsem hrozně nechutná, jsem děvka, co bych tu ale ještě dělala, už nechci žít, nemám rodinu, nemam přátele, jenom Billa, ale ten se moc nepočítá, s tím se znám jen málo a navíc, kdo by se chtěl kamarádit s takovou děvkou, jako jsem já, ne, už tu nechci být. Pomalu se ploužim tmavýma ulicemi osvětlenýma jenom pár lampama. Brečím, nenávidím se, nenávidim svět kolem sebe, všechno, co se stalo.
hanice.palice
hanice.palice
honem plosim honem dal je to napinave