Došli jsme zpátky k ordinaci, před kterou seděla sestřička a asi čekala na tátu.
,,Pane doktore, můžu už přivézt první pacientku???´´ zeptala se a táta jí to odkýval.
Vešli jsme do tátovy ordinace a znovu jsem si musel oblíct ten bílej plášť, z kterého jsem měl jako malej vždycky strach.
Po chvilce někdo zaklepal na dveře a pak se v těch dveřích objevila hlava sestřičky.
,,Můžu pane doktor???´´ zeptala se a táta jí to odkýval. Sestřička otevřela dveře dokořan a dovnitř vstoupila paní v županu, u který jsme byli na vizitě v pokoji.
,,Tak si odložte a mrknem se na to.´´ řekl táta a ta paní už si automaticky zalezla za závěs.
,,Na, vem si to…´´ řekl táta a podal mi zase nový gumový rukavice. Když já už nechci znovu někam strkat svoje ruce, fuj.
Ta paní vylezla zpoza závěsu a lehla si na to křeslo.
,,Tak se na to podíváme…´´ řekl táta potichu a začal vyšetřovat. Když vytáhl ruku, tak mě pobídl, ať to taky udělám. Tak tedy znovu, no. Zvedl jsem ruku a pomalu ji vsunul tam, kam sem měl.
,,Tak, cítíš tam něco, co by tam být nemělo???´´ zeptá se mě táta. Má docela stupidní dotazy, jak já to mam vědět, když do kundy šahám teprv popátý??? Teda, mě to stačí bohatě, já už to dneska nechci ani vidět, ale jak mam sakra vědět, jestli je tam něco navíc, nebo ne???
,,Já myslim, že to je v pořádku?´´ řeknu hodně nejistě. Táta se na mě koukne docela tázavě, z jeho pohledu nedokážu vyčíst, jestli jsem to uhodl, nebo ne.
,,Dobře, tak co myslíš, že je teda ten problém???´´ zeptá se mě táta a já fakt netušim, co tim myslí.
,,No, éééé….´´ nemůžu se vymáčknout.
,,No, Bille, nebudu tě teda trápit, ale příště, ať to znáš, tady totiž žádný problém není, kdybys dával pozor na vizitě, tak víš, že tahle pacientka je po operaci a už je v pořádku…´´ řekne táta a já radši vyndám ruku.
,,Tak, paní Kováčová, vypadá to dobře, takže zítra dopoledne vás propustíme. Můžete se jít obléct.´´ řekl táta a ta paní se šla obléct.
Po téhle paní přišlo ještě asi osm dalších a všechny jsem musel "vyšetřit" i já, což nebylo zrovna nejpříjemnější. Až potom jako poslední pacientka…
"No doprdele" ulevim si, když vidim, jak jako poslední pacienka vstoupí ta holka, Amy, co leží na osmičce.
"Tak si odložte" řekne táta a Amy zmizí za závěsem.
,,Mmm, tati???..." nedokážu se vymáčknout.
"Copak?" zeptá se táta.
"No, víš, je mi blbě, nemůžu jít už domů???" zkouším nějakou výmluvu, abych tady nemusel být.
"Tak ještě chviličku vydrž, jenom tady… mmm, Amy, jo, Amy vyšetříme a pak pojedeme domů." Řekl táta a posunul si brýle na nose.
Co budu kurnik dělat??? Sice si asi myslí, že jsem holka, ale přeci jenom, doprčic, to je trapas.
Potom se najednou vynoří zpoza závěsu a lehne si na lehátko, já jen strnu hrůzou a snažim se dívat kamkoliv jinam, než ne na ni.
"Na", podá mi táta zase nový rukavice, to ať po mě nechce, prosím, modlím se v duchu.
Táta začal vyšetřovat a při tom jí prohmatával břicho, když trochu rukou přitlačil na levou stranu, bolestivě vykřikla.
"To bolí hodně???" zeptal se táta.
,,Jo, hodně" řekla a táta z ní sundal ruce.
Podíval jsem se na něho, ačkoliv jsem věděl, co bude následovat.
,,Tak do toho, nestyď se." řekl táta a já teda udělal to, co jsem musel udělat u všech ženskejch, co tu dneska už byli. Ani jsem se neštítil, jenom jsem se tak strašně styděl, musel jsem bejt určitě rudej až za ušima.
,,Taky to břicho prohmatej.´´ řekl táta a já teda položil svoji druhou ruku na její břicho. Snažil jsem se být opatrný, abych jí snad neublížil. Maličko jsem rukou na jejím břiše přitlačil, cítil jsem tam nějakou bouli, takovou, kterou neměla žádná z těch ženskejch, co tu dneska byli.
"Au!" vykřikne trochu Amy.
,,Promiň, já se moc omlouvám." Začnu se omlouvat a obě dvě ruce od ní odtáhnu.
,,To nic" řekne a usměje se.
,,Moc se mi to nelíbí, zítra budou výsledky krve, dneska to s ní nějak váne, takže zítra budeme vědět víc. Řeknu sestřičce, aby ti zvýšila dávku emyzepanolu a dvakrát denně magnésium. Můžeš se jít oblíct" řekne táta a začne něco datlovat do počítače. Amy mezitím odešla za závěs a já si stahnul rukavice a hodil je do koše.
Když Amy vyšla zpoza závěsu zpátky, tak už byla oblečená a v županu. Asi jí ho přinesli rodiče, nebo někdo, protože tady ty nemocniční věci vypadaj úplně jinak.
,,Já tě vyprovodim, ještě musim za sestřičkou.´´ řekl táta a vyšli s Amy ven. Teď jsem tu zůstal sám. Po chvíli se táta vrátil.
,,Tak, hotovo, můžeme jít domů" řekl táta, sundali jsme si pláště a šli jsme pryč z nemocnice.
Hanice
sqělýýý !!!!!! je to fakt dokonalý .. lol ... xD..pokračuj .. ale měli by ste upozornit že tu sou další díly já se o tom dozvěděla až ted..