Došli jsme před velké dveře, který byly zavřený, aby nešly otevřít zvenčí, prostě aby se dovnitř nedostala neoprávněná osoba. Táta zazvonil na zvonek vedle dveří a řekl svoje jméno, a že si s sebou bere mě. Dveře zabzučely, táta je otevřel a vešly jsme do veliký chodby s pár dveřma.
Zašli jsme nejdřív do jedné z mnoha místností, kde to vypadalo jako na operačním sále, no, asi proto, že to operační sál je. Na stěne visela velká plošná lampa, na který byly nějaký snímky, nevim čeho. Táta k nim hned zamířil a vzal si jeden do ruky.
"Á, už vim, to je ta paní s těma srůstama" řekl táta a obrázek vrátil zpátky.
Pak jsme se vrátili na chodbu a zamířili do jiných dveří, tam už čekala sestra Elisa. Byla to taková umývárna, kde byly umyvadla a všechno zářilo čistotou a smrdělo dezinfekcí.
,,Pojď si umýt ruce, dělej to jako já, potom se nesmíš ničeho dotýkat…" řekl táta a začal si mýt ruce a napatlal si tam něco hnusnýho, jako dezinfekci v mejdle, nebo co to bylo. Tak jsem si teda taky strčil ruce pod vodu, nejdřív pořádně umyl normálním mejdlem a potom jsem si ty ruce namočil v tom hnusnym dezinfekčnim mejdle. Potom mi, jako i tátovi navlíkla Elisa na ruce gumový rukavice.
Potom na nás navlíkla zelený pláště, na hlavu mi dala nějaký takový čepeček, který vypadal jako koupací čepice a okolo pusy roušku. Z táty koukaly jenom brejle a ze mě??? Připadal jsem si v tom jak v noční košili. Prošli jsme chodbou zpátky do toho sálu a ničeho jsme se nedotýkali. Na sále už ležela paní, spala, asi byla v narkóze a z rukou jí vedlo pár hadiček. Na hlavě měla taky tu koupací čepici, co jsme měli i my ostatní a z pusy jí vedla hadička do dýchacího přístroje.
"Dobrý den, ahoj" pozdravil táta dva doktory, co tu byli taky.
"Dobrý den" pozdravim taky.
"Ahoj, Gordone. Ahoj Bille" řeknou oba a pak se společně seskupí kolem těla té paní. Je na ní položenej nějakej zelenej hadr a vedle je stolek se samym nářadím a samé injekce, a velký kovový kusy něčeho, no, nechtěl bych, aby to strkali do mě.
"Berto, dejte jí pět jednotek magnésia" řekl jeden ten doktor a ta sestřička Berta tak učinila.
"Pojď blíž, Bille, ať se něco naučíš" řekl táta a já teda šel blíž.
"Dezinfekci" řekl táta a sestřička mu hned podala svorku s dezinfekcí. Táta potřel té paní celé břicho tou odporně žlutou dezinfekcí.
"Skalpel" řekl a sestřička Berta mu dala do ruky skalpel. Táta pomalu, ale jistě začal řezat do břicha, teklo z toho trochu krve. Udělalo se mi trochu špatně, ale to bude dobrý, přece něco vydržim, ne??? Táta ji skalpelem řízl ještě na třech dalších místech, asi tak dva centimetry. Trochu z těch ran začala téct krev.
"Tampón" řekl táta. Proč chce jako tampón??? Teda jako, sice saje krev, to jo, ale přece se to do medicíny nehodí, ne??? To už by rovnou mohli používat vložku.
Berta podala tátovi jenom kus vaty. Jo ahá, to mě nenapadlo, že tenhle tampón. Rochu se pousměju, ale po chvilce mi je o to hůř. Táta vzal takovou velkou, dlouhou a asi tři centimetry tlustou rouru a strčil to do jedné z těch těch, co před chvílí roříznul. Jen to zamlaskalo a v té paní zmizelo třicet centimetrů té roury. Pak vzal ještě tři takové roury a strčil to do těch ostatních děr. Potom vzal slabší trubičky, na jedné byla kamera, na druhé nějaký úchytka a tak, a strčil to do těch rour dovnit, fuj, to bych nechtěl, aby mi někdo někdy dělal.
"Už t tam je" řekl táta a koukal se za mě. Otočil jsem se a viděl jsem televizi, na kterých se promítalo to, co právě táta s těmi dvoumi doktory dělal v břiše té paní. To vypadá docela nechutně.
"Vidíš to, Bille??? Tohle jsou ty vaječníky, jak jsem ti o nich včera řikal, tady je ten srůst, musíe to tu přestřihnout" řikal táta a ten jeden doktor trochu zahejbal s rourama a něco nakonec přestřihl.
"Skvělá práce, Kamile" řekl táta a usmál se.
"Hele Bille, tohle je děloha zvenčí a tohle, to už je močový měchýř, vidíš to???" vysvětloval mi táta, co je právě na obrazovce.
"Tak, myslim, že už to můžeme vyndat" řekl táta a pomalu s těmi doktory vytahoval ty trubičky.
"Bille??? Ty jsi se učil kdysi ve škole šít, že???" zeptal se táta během vytahování těch rour.
"mmm, jo, proč???" zeptám se. Ale to sem neměl dělat.
"Tak to můžeš jít zkusit zašít, není to nic těžkýho" řekl táta a Berta mi podala zakroucenou jehlu s vlascem. Jen jsem nasucho polkl. Přistoupil jsem teda blíž k tý ženě a pomalu strčil jehlu pod kůži. Šlo to tak lehce, jak byla zaoblená, tak hned zase vyjela ven na druhé straně díry. Pomalu jsem tu jednu díru zašil, ale teda ruce se mi klepaly jak něco.
"No vidíš Bille, zvládl si to skvěle, já už to dodělám" řekl a vzal si ode mě jehlu s vlascem. Ještě jsem čekal, než to táta došije a šli jsme do té "umývárny" umýt si ruce a sundat to oblečení.
Haňyce