,,Na" podá mi to, já si to od něj vemu a čtu, ale co to má znamenat??? V tom aby se čert vyznal.
"Tati??? Rozumíš tomu???" zeptám se ho.
,,Samozřejmě, čemu nerozumíš???" zeptá se a já mu podávám papír.
,,No, asi tak všemu, co to znamená???" zeptám se. Táta si to ještě jednou přejede očima a pak se zase koukne na mě.
,,To znamená, že v krvi už jsou první známky toho, že má nádor." Řekne táta a kouká při tom do toho papíru.
,,Ale to je normální, ne??? Když má nádor. Bude v pohodě, ne???" zeptám se. Vždyť s nádorama se dá dělat dneska spousta věcí, třeba ty chemoterapie, nebo co to je, operace. Všechno různý.
"No, to je sice normální, ale ukazuje to druhé stádium, to se mi nelíbí." Říká znovu. Snad to nebude tak vážný.
,,Hmm, Bille, dneska je úterý, v úterý jsou vždy chirurgické zákroky, budeš mi pomáhat. Za hodinu pro nás přijde vrchní sestra Planová. Zatím jdi vzít krev té…, mmm… Amy Rudné a změř ji tlak, zajdi si za Elisou, ona ti všechno připraví a dá ti klíče" řekl táta a hleděl si svýho. No, tak jednou už jsem to přece zvládl, tak to zvládnu i teď. Elisa byla ta sestřička, co tu vždycky někde poletovala, ale nepatřila k tátovi na oddělení. Sestřička, co pomáhala se vším tátovi byla právě na dovolené a proto ji teď dělám já.
,,Sestři???" oslovim ji, když ji konečně najdu.
,,Ano??? Co potřebuješ???" zeptala se mile. Bude jí tak kolem třiceti, možná víc, ale je hezká, to jo.
,,No, mam vzít krev Amy Rudné z osmičky a změřit ji tlak, táta řikal, že mam jít za váma, že mi dáte nějaké klíče" řeknu trochu rozpačitě.
,,Jo, jistě, pojď." Řekla a už mě někam vedla. Přišli jsme před jedny dveře, Elisa vytahla klíče a odemkla místnost. Podala mi jeden klíč.
,,Tady do téhle místnosti můžou jenom doktoři a sestřičky a teď i ty, ale nesmíš toho zneužít, je tu hodně léků. Vem si vždycky, co potřebuješ a když něco zbyde, tak to vrať tam, kde jsi to našel, ať v tom nemáme nepořádek. Tady je tlakoměr, tady máš jehly, tady desinfekce, vatu, stříkačky, všechno, co budeš potřebovat. Tady je potom velkej koš na tyhle odpadky, tak to dyžtak házej sem. Kdybys něco potřeboval, tak za mnou přijď, vždycky tu tak různě všude běhám." Usměje se a nechá mě tam samotnýho.
Vzal jsem si tam takovej tácek, abych to všechno pobral, na to jsem si dal tlakoměr, stříkačku a všechny věci, co budu asi potřebovat. Když jsem vyšel z té zásobovací místnosti, zamknul jsem za sebou a klíček si schoval. Nesl jsem ten tác jak vrchní. Zaklepal jse na dveře číslo 8. a po vyzvání jsem vstoupil. Na posteli seděla Amy, fakt moc pěkná holka.
"Ahoj, jdu ti vzít krev a změřit tlak." Řeknu jí a usměju se, ona se taky usměje. Nejdřív vezmu tlakoměr a obmotám jí ho kolem ruky. Má ji docela hubenou.
"Máš studený ruce" směje se, když se jí při tom dotýkám prsty.
"Promiň, to já měla vždycky" řeknu a nezapomenu se uvést v ženském rodě.
"To nic. Kolik ti je???" zeptá se mě a já cítím, jak mírně rudnu.
,,Mě je 18 a tobě???" zeptám se jí, jenom se usmívá.
,,Mě je 17" usměje se znova.
Tlak už mam doměřenej, je v pořádku, odmotám jí z ruky tu látku a položim to zpátky na tácek.
,,Musí to být??? Já to nemam ráda" zeptá se, když vidí, že mam ještě stříkačku.
,,Mam to nařízený od doktora, takže to asi musí být. Ukaž packu" řeknu a až pak si uvědomim, že packa se asi moc nepoužívá.
Amy mi podala ruku a já si ji položil na klín. Teda, snad se mi to povede, třeba to včera byla jenom náhoda. Potřu jí kus kůže dezinfekcí a vsunu jehlu do její kůže. Naberu krev a v duchu zajásám, že to jde, zase se mi to povedlo. Přitlačim ji s dezinfekcí na místě vpichu a položim stříkačku s krví na tácek. Nemam rád krev, ale co mi zbývá. Kouknu se na Amy, je bledá v obličeji.
,,Je ti dobře??? Zeptám se jí a vystrašeně na ni koukám.
Haňyce