"Jo..mohla bych přijít..tak jo, budu tam.." dívka zavěsila mobil a v tu chvíli se jí samým štěstím rozzbušilo srdce. Nemohla uvěřit kdo ji právě volal.
Před několika týdny se pohádala s jedním chlapcem. A právě ji zavolal. Chtěl se snad usmířit..? To zatím nevěděla, ale strašně si to přála. Udělala by pro něj první poslední, jen aby mu mohla být nablízku a cítit jeho vůni, slyšet jeho hlas, smích a líbat ho na jeho hebkých, rozvášněných rtech.
Rychle vyskočila z pohovky a běžela se upravit.
Dnes musela vypadat perfektně. Zalezla do koupelny a začala na sobě pracovat.
***
Chlapec slyšel její roztřesený hlas. Tolik se těšil, až ji znova uvidí, ale na druhou stranu se bál. Bál se toho, co bude následovat.
"Ty to fakt uděláš?" objevil se ve dveřích jeho bratr s vyčítavým pohledem.
"Všímej si svýho Tome.." sjel ho, na jeho názory už fakt nebyl zvědavej.
"Tak já tě tam hodím, ale stejně si myslím -.."
"Tome!" okřikl ho …. "Už jsem se rozhodl.."chlapec dokončil větu a jeho bratr se zase ztratil z jeho dohledu.
***
Dívka se ještě jednou prohlídka v zrcadle a vylítla z domu.
Přišla na domluvené místo tak akorát včas.
Chvíli tam stála až nakonec přijelo černé auto. Vystoupil z něj černovlasý mladík. Ten, kterého neviděla pár týdnů a přitom jí to připadalo jako věčnost.
"Ahoj." Pozdravila ho a štěstím se usmála. Chalpec jí úsměv oplatil a otočil se nervozně směrem k autu. Vzal dívku za ruku a odtáhnul ji kousek od auta. Choval se jinak než jak ho znala. Dříve se jí díval do očí, ale v tu chvíli ucukával pohledem za ní a občas sklopil hlavu k zemi.
"Já…přišel jsem to s tebou ukončit" řekl s klidným hlasem a popotáhl si z cigarety.
"Ale vždyť..Bille to…!" dívka nenacházela ty správná slova a hlas měla tak roztřepaný,že radši dál nic neříkala. Pak ale zase sebrala odvahu..
"Proč?..." dívka nedokončila větu a sklopila tvář.
"Pochop… už mi na tobě nezáleží, byla jsi omyl..." chlapec pokrčil rameny a rozhlídl se po okolí.
Dívka měla pořád sklopenou tvář. Po chvíli se na chlapce s uslzenýma očima podívala..
"Bille řekl si to, protože to tak cítíš nebo protože nemáš jinou možnost?" zeptala se ho sebejistě...
Chlapec se zasekl. Nevěděl jak má odpovědět na tuto otázku.
Naštěstí jeho bratr vystrčil hlavu z okýnka a zavolal na něj.
"Promiň ale už musím jít.." usmál se na ní a dívka mu nuceně úsměv oplatila.
Chlapec si nasadil tmavé sluneční brýle a nasedl si zpátky do auta.
Ještě jednou se koukl do zpětného zrcátka jestli zahlídne Ninu.
Dívka tam pořád stála a přešlapovala se sklopenou tváří z místa na místo.
Chlapec odvrátil oči zpátky od zrcátka a podíval se na své dvojče.
"Ty nepojedeš nebo co?" podíval se na něj nechápavě.
"Proč si to udělal?" jeho starší dvojče se na něj nevěřícně podívalo.
"Sakra Tome přesťan se do všeho plést!"
"Bille já tě nechápu..jediná holka, kterou si měl doopravdy rád. Tak proč si ji lhal?" nechápavě se na něj jeho dvojče podívalo.
"Protože by to nemělo cenu!.Jsem pořád pryč..jen by se cítila opuštěná a zničila by si se mnou život. Takhle jí to brzo přebolí a za chvíli na mě zapomene." Klesnul v hlase a podíval se zpátky na bratra.
Ten jen zakroutil hlavou a pomalu se začal rozjíždět ke studiu.
By Zdeninka
to je jako celé jo?....no teda jako aby pravdu řekla - je to o ničem