Probíháme nekonečnou temnou uličkou.Za námi vřeští hlasy, při kterých se kolemjdoucí otáčí.Dav neúnavných fanynek nám je v patách, při čemž se před námi zatahují mračna-bude pršet!Utíkáme dále, nepřestáváme, běžíme do nekonečna!Ve vzduchu je cítit, že se něco bude dít.Velké blátivé kalůže, které se vytvořily kapkami deště, zatímco začalo pršet, lemují uličku.Najednou se zvedne hustá mlha a já nevidím a neslyším nic, než kapky bubnující na okapech okolních domků za městem!Najednou dav přestal křičet.Žádné kroky za námi...nic než samota v zapadlé uličce.Jsem tam sám!Kluci a ostatní hlasy utichly a zmizeli.Zastavím se.Ztuhnu, když za sebou uslyším kroky, které se přibližují.Opatrně se otočím a kdosi mi sahá na rameno.Najednou jsou to dvoje ruce, troje, patery.........,,Vzbuď se Bille, " vykřikne Tom!Celý zpocený a pořád ještě rozechvělý se probudím a Tom mi rychle podává sklenici se studenou vodou.Rozhlédnu se po pokoji, ale je pořád tma!Podívám se z okna, kde je alespoň trochu světla od svitu měsíce.Vystrašeně a dlouze se zadívám na Tomovu ustrachanou tvář.Vtom Tom poví:,,Brácha byl to jen sen, vzpamatuj se, děláš mi starost!" Řeknu, že jsem v pohodě a Tom odchází.Už pak jenom slyším zacvaknutí západky Tomova pokoje.Položím hlavu na polštář, zavřu oči a vidím jen ruce, ruce, ruce sahající po mém těle.Hluboce vydechnu a přejdu k oknu.Posadím se na stůl a rozhlédnu se po temné části našeho městečka.Přemýšlím........Vím, že to nebyl můj první hrozný sen, ale v tomhle týdnu už druhý.Z přemýšlení mě vytrhne až myšlenka-kolik tak asi teďka může být hodin?Mrknu se na mobil.Jsou dvě hodiny po půlnoci.Už, aby bylo ráno, pomyslím si!Odložím mobil, opřu hlavu o okno a pomalu zavírám oči.Otevřu je až ráno, kdy mě nějaké šustění vytrhne ze spánku.Podívám se na zahradu.Tam běží nějaká černá kočka.Musím se zasmát, když zahlédnu jak za ní pádí náš kocour Kazimír.Pobavený touto příhodou slezu ze stolku a pospíchám se nasnídat.Tom už tam sedí a zápasí se snídaní.Posadím se k němu, dám si na talíř dvě topinky, namažu si je marmeládou a pustím se do jídla.Tom mě pozdraví a začne mi nalívat pomerančový džus.Pak se mě potichu a opatrně zeptá:,,Bille, co se to s tebou děje?Poslední dobou se mi zdáš vyčerpaný!Potřebuješ si odpočinout!" Ale ty neprožíváš to co já, pomyslím si.Tom v zápětí dodá:,,Vím, že to máš těžký a že neprožívám to co ty, ale musíš se schopit!"Nechápu, jak mohl Tom říct přesně to na co jsem teď myslel!,,Tome", řekl jsem.........potichu, ale jistě.,,Já fakt nevím co se semnou děje, ale vím,že to musím rychle zasta
vit než se z toho zblázním."Odejdu do pokoje a zamknu za sebou dveře.Teď už nic nevnímám...ani Toma bušícího na dveře...myslím jen na tu věc, kterou pevně svírají mé ruce.....je to žiletka.....jediný pohyb....jediný sek a bude po všem. Najednou se mu v mysli promítly vzpomínky-ječící fanynky při koncertech...mládí strávené se svým milovaným dvojčetem.Ztuhl...nevěděl co dál...věděl jen, že tahle věc ukončí jeho trápení.S bouchnutím dveří vyražených z pantů se dovnitř dere Tom a naskytne se mu děsivý pohled...To je naposledy co viděl svého bratra.
Werusshka
Ahoj, podívej se prosím na můj blog, který je o jednom SUPER animovaném seriálu !! Děkuji!!
http://ts-moda.blog.cz/