" Jau !" Žaný chtěla otevřít dveře a urychleně se vrátit do šatny . Bohužel její ruka v té rychlosti pohybu kliku minula a ona plnou silou vrazila do zavřených dveří . Zkusila to znovu . Tentokrát pomaleji . Dveře se s mírným vrzáním otevřeli .
" Měli by ty dveře promazat . Je to hroznej zvuk ." ozvalo se ze země .
Žaný sebou polekaně škubla a upřela pohled na Billa, který seděl na podleze chodby a zády se ležérně opíral o stěnu .
" Narazila jsi do dveří ?" pousmál se pobaveně .
" Ale ne . Jáá … já jsem … dobře dobře … narazila jsem do dveří ." přiznala když se Billovo obočí začalo zvedat do závratných výšek .
" To se mi stává často … když jsem nervózní ." zadíval se Bill na své špičaté boty . " Ta tvoje kamarádka ráda lidi deptá, že ?"
" Leny už je holt taková ." opatrně se posadila vedle Billa . " A zdá se, že tebe ráda takhle štve, protože se jí asi zdá, že nás nemáš rád ."
Bill sklopil zamyšleně hlavu a po chvíli vstal .
" Jdu do šatny . Jdeš taky ?" nabídl jí ruku jako pomoc při vstávání .
" Ne budu tady . Chci mít ještě chvíli klid ." usmála se .
Bill se chápavě usmál a pomalu odešel chodbou až ke dveřím do šatny . Chvíli se před nimi zastavil jako by připravoval své nervy na další zátěžovou zkoušku . Položil ruku na kliku a otevřel dveře . Vzápětí je za sebou zavřel a rozhlédl se po místnosti .
" Ehm … ehm ." ozvalo se ode dveří . Seděla jsem zrovna Tomovi na klíně a pohrávala si s jeho dredem, když místnost naplnila Billova existence a donutila mě z Toma slézt a posadit se na druhý konec pohovky .
" Kde je Žaný ?" optal se Georg, který tu celou čtvrt hodinu, co jsme si s Tomem povídali, seděl nezúčastněně v křesle a stále usilovně předstíral četbu, zatímco Gustav byl stále zamčený v koupelně a linuly se odsud zvuky jako by se uvnitř někdo topil . Kluci byly ale v pohodě . Prý to dělá často .
" Žaný sedí na chodbě ." pohodil Bill rameny a plácnul sebou do volného křesla .
" Co tam dělá ? Co jsi jí udělal ?" vymrštila jsem z křesla a už jsem se po něm sápala, až se úlekem nezmohl na slovo .
" Klid, ty aktivistko ." setřásl mě Bill jedním pohybem zpět na pohovku . " Sedí na zemi a přemýšlí ."
Už jsem otevírala pusu se záměrem Billovi sdělit, že je to egoista a egocentrik, abych následně uznala skutečnost, že je to skoro totéž a korunovala ho na triumfálního vola, když v té chvíli do šatny vlítnul jako uragán asi třicetiletý, udýchaný, hezky opálený - dost už - černovlasý chlapík v kšiltovce .
" Á máte návštěvu …" usmál se na mě . "Tak se začínejte loučit . Za pět minut vyrážíme do Varšavy ." Poté vytancoval z šatny a prásknul za sebou dveřma .
" Za pět minut ?" Bill otevřel pusu dokořán a stále koukal upřeně na kliku, jako by se měl chlapík vrátit a říct že je to vtip, že v Praze zůstanou navždy . Všichni jsme se na něj udiveně podívali, načež se zvedl a odešel ke své kabele, do které ihned začal házet svoje věci .
" Tak se budeme muset rozloučit ." podíval se na mě Tom pohledem hladového štěňátka .
Přišla jsem k němu a do ruky mu dala papírek se svým číslem a tyčinku od lízátka .
" Co mám dělat s tou tyčkou ?" nechápavý pohled .
" Nevidím tu koš, tak jí prosím vyhoď ." usmála jsem se a líbla ho na tvář . Georg se zatvářil znechuceně .
" Netvař se tak nebo ti dám pusu taky ." sykla jsem směrem k basistovi, který se tvářil jako by snědl citron .
" Ahoj ." poslední pohled na smutného Toma a odešla jsem za Žaný . Nechtěla věřit tomu, že se nemůže ani rozloučit . Řekla jsem jí, že už odešli . A tak to zkončilo . Všechno zkončilo .
***
" Leny smiř se se skutečností, že když budeš před Walim utíkat, tak nic nezískáš ."
" Poslouchej Žaný . Neutíkám . Jen takticky ustupuji, když se objeví v dohledu ."
" To není správný . Zvlášť, když spolu už tři měsíce chodíte ."
" Můžu za to, že po mě chce abych mu uklízela pokoj na koleji kdykoli tam za ním zajdu ?"
" Máš pravdu, je to prevít ."
Procházeli jsme se Žaný kolem výloh na rozlehlém berlínském náměstí a hledali pořádný obchod, kde by jsme si nakupováním zpravili pochroumané nervy . Na vysoké v Berlíně jsme byly zatím jen osm měsíců a už jsme byly na pokraji zhroucení . Já si na koleji našla kluka. který ovšem byl trochu mírně řečeno bizardní . Měl zvláštní požadavky a chtěl si ze mě dělat dolarovou uklízečku . Nevyhovovalo mi to. ale jelikož okolo byly samí úchyláci a šmíráci, radši jsem zvolila jeho .
" Prezident má novou kočku …. Politici se znovu poprali ve volebním období …. Myš se třemi hlavami se narodila v Indii …." kluk, starý asi jako já stál na ulici, v ruce několik výtisků novin s nápisem ´Vědět je in´ a okolo sebe pokřikoval některé z nadpisů bulvárních článků .
" Proč tu tak pokřikuješ ? Já myslela, že tohle už dělaj jen ti maníci ve filmech . Od tebe bych si noviny nekoupila . Děláš hroznej vyrvál ." provokativně jsem se u něj zastavila a podívala jsem se mu do znuděné tváře . Mladík mě s klidem ignoroval a dál vyřvával titulky . Naštvaná z neúspěchu své buzerovací invaze jsem se připojila k Žaný, která mezitím přešla silnici a pokračovala dál v cestě .
" Tokio Hotel si dávají pauzu …" ve stejné chvíli jako jsem se zastavila já, zasekla se i moje kamarádka . Obě jsme se na sebe otočili a pomalu přešli zpět k onu prodavači novin .
" Chtěla bych jedny ty noviny ." vytáhla jsem z kapsy jedno euro které onen plátek stál a podávala ho klučinovi, který na mě pobaveně civěl .
" A neříkala jsi, že by sis u mě noviny nakoupila ?" odvrátil se ode mne a dál vykřikoval .
" Grrrr ."
" No tak na ." podal mi jeden výtisk, euro hodil do kapsy a tiše doufal v mé zmizení na jinou planetu . Rychle jsem noviny otevřela na příslušné stránce a dala se do čtení .
" Šok ! Snad nejznámější německá skupina Tokio Hotel si po čtyřech letech úspěšného koncertování po celé Evropě dává pauzu . Nikdo neví, zda se za tím skrývá jen potřeba si odpočinout nebo je to skutečný konec této veleúspěšné čtveřice . Podle nejnovějších informací se dvojčata Bill a Tom rozhodli studovat, a proto už nejsou schopni nadále plně vykonávat své funkce v kapele, které jim byly dány manažery . Stále ovšem …"
" Tom ? Bill ? Škola ? Co mají tyhle tři věci společného ?!" ozvala se zjevně zaskočená Žaný .
" To nevím . Každopádně tvůj návrh že si uděláme výlet na koncert Tokio Hotel a omluvíme to ve škole jako kulturní vzdělávání nám asi už neklapne ."
Dlouho jsme o tom se Žaný přemýšleli . Vlastně celou dobu co jsme byly na nákupech . Probírali jsme to ze všech stran - a mě se zase vrátil ten pocit stesku a smutku . Tom mi nikdy nezavolal . Měl mé číslo ale nikdy se mi neozval a to mi ublížilo víc než skutečnost, že jsem ho už nikdy neměla potkat . Žaný mě tehdy utěšovala - "Vždyť je to kluk . Znáš tuhle divnou rasu . Všechno zašantročí . Asi ten lístek jen ztratil ." - ale mě to stejně nikdy nepomohlo . Byla jsem přesvědčená, že na mě Tom zapoměl stejně jako na desítky ostatních, které si omotal okolo prstů stejným způsobem jako mě .
" Leny ?" zrovna když jsem šla se Žaný do schodů k našemu pokoji v nejvyšším patře studentské koleje vykoukl ze svého pokoje můj kluk . Wali . Rozmrzele jsem se zamračila na Žaný a otočila jsem se na něj .
" Kde jsi byla ?"
" Se Žaný . Nakupovat . Ještě něco chceš vědět ?" odvětila jsem znuděně a zakoulela očima na znamení toho, že mě jeho dotazy už vážně vytáčí .
" Nevím proč jsi hned naštvaná . Nic jsem ti neudělal ." stoupl si nadutě do dveří jako by čekal mou omluvu za to, co jsem si k němu dovolila .
Ticho .
" Tak až se uráčíš přestat trucovat, přijď ." otočil se bleskově na podpadku a s hlasitým prásknutím dveřmi zmizel v pokoji .
" To tak . Blbečku ."
" Leny, myslíš, že je tohle fakt nutný ? Proč mu prostě nedáš kopačky ?" Žaný ležérně ramenem opřená o stěnu ke mně posílala vyčítavý pohled a mírně nechápavě kroutila hlavou .
"Už jsem ti to vysvětlovala . Pokaždé když za ním přijdu a chci to zkončit, on jako by to předem vytušil a je úžasně milej . Pak k tomu prostě nikdy nenajdu sílu . Navíc jsem ho už představila rodičům . Milujou jeho němčourský přízvuk v těch pár českých větách, který umí ." pokrčila jsem rameny a pokračovala v cestě do pokoje .
" To nestačí . Sama to víš . Proč si nenajdeš někoho koho bys milovala ? A on tebe ? Nejlépe s vlastní uklízečkou ." vytáhla jedním nacvičeným pohybem klíče z kabelky a otevřela dveře .
" Sama víš, že už je to pryč . On se nevrátí ."
Naše ubytování na koleji nebylo velké ale vešlo se tam všechno co jsme se Žaný potřebovali ke spokojenosti . Z větší místnosti, která sloužila jako kuchyně a obývák vedly troje dveře . Do malé koupelničky a dvou pokojů které sloužili jako pokoj pro každou z nás .
" Ja vím, že tě to s Tomem vzalo . Ale měla bys na něj zapomenout ."
" A o co se asi snažím ?" vzdychla jsem si a odešla jsem pomalu do pokoje .
Leny
yeaaaah :-)