close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

V pubertě navždy 4.

24. dubna 2008 v 18:57 | Leny...^^ |  FF - V pubertě navždy
" Jau !" Žaný chtěla otevřít dveře a urychleně se vrátit do šatny . Bohužel její ruka v té rychlosti pohybu kliku minula a ona plnou silou vrazila do zavřených dveří . Zkusila to znovu . Tentokrát pomaleji . Dveře se s mírným vrzáním otevřeli .
" Měli by ty dveře promazat . Je to hroznej zvuk ." ozvalo se ze země .
Žaný sebou polekaně škubla a upřela pohled na Billa, který seděl na podleze chodby a zády se ležérně opíral o stěnu .
" Narazila jsi do dveří ?" pousmál se pobaveně .
" Ale ne . Jáá … já jsem … dobře dobře … narazila jsem do dveří ." přiznala když se Billovo obočí začalo zvedat do závratných výšek .
" To se mi stává často … když jsem nervózní ." zadíval se Bill na své špičaté boty . " Ta tvoje kamarádka ráda lidi deptá, že ?"
" Leny už je holt taková ." opatrně se posadila vedle Billa . " A zdá se, že tebe ráda takhle štve, protože se jí asi zdá, že nás nemáš rád ."
Bill sklopil zamyšleně hlavu a po chvíli vstal .
" Jdu do šatny . Jdeš taky ?" nabídl jí ruku jako pomoc při vstávání .
" Ne budu tady . Chci mít ještě chvíli klid ." usmála se .
Bill se chápavě usmál a pomalu odešel chodbou až ke dveřím do šatny . Chvíli se před nimi zastavil jako by připravoval své nervy na další zátěžovou zkoušku . Položil ruku na kliku a otevřel dveře . Vzápětí je za sebou zavřel a rozhlédl se po místnosti .
" Ehm … ehm ." ozvalo se ode dveří . Seděla jsem zrovna Tomovi na klíně a pohrávala si s jeho dredem, když místnost naplnila Billova existence a donutila mě z Toma slézt a posadit se na druhý konec pohovky .
" Kde je Žaný ?" optal se Georg, který tu celou čtvrt hodinu, co jsme si s Tomem povídali, seděl nezúčastněně v křesle a stále usilovně předstíral četbu, zatímco Gustav byl stále zamčený v koupelně a linuly se odsud zvuky jako by se uvnitř někdo topil . Kluci byly ale v pohodě . Prý to dělá často .
" Žaný sedí na chodbě ." pohodil Bill rameny a plácnul sebou do volného křesla .
" Co tam dělá ? Co jsi jí udělal ?" vymrštila jsem z křesla a už jsem se po něm sápala, až se úlekem nezmohl na slovo .
" Klid, ty aktivistko ." setřásl mě Bill jedním pohybem zpět na pohovku . " Sedí na zemi a přemýšlí ."
Už jsem otevírala pusu se záměrem Billovi sdělit, že je to egoista a egocentrik, abych následně uznala skutečnost, že je to skoro totéž a korunovala ho na triumfálního vola, když v té chvíli do šatny vlítnul jako uragán asi třicetiletý, udýchaný, hezky opálený - dost už - černovlasý chlapík v kšiltovce .
" Á máte návštěvu …" usmál se na mě . "Tak se začínejte loučit . Za pět minut vyrážíme do Varšavy ." Poté vytancoval z šatny a prásknul za sebou dveřma .
" Za pět minut ?" Bill otevřel pusu dokořán a stále koukal upřeně na kliku, jako by se měl chlapík vrátit a říct že je to vtip, že v Praze zůstanou navždy . Všichni jsme se na něj udiveně podívali, načež se zvedl a odešel ke své kabele, do které ihned začal házet svoje věci .
" Tak se budeme muset rozloučit ." podíval se na mě Tom pohledem hladového štěňátka .
Přišla jsem k němu a do ruky mu dala papírek se svým číslem a tyčinku od lízátka .
" Co mám dělat s tou tyčkou ?" nechápavý pohled .
" Nevidím tu koš, tak jí prosím vyhoď ." usmála jsem se a líbla ho na tvář . Georg se zatvářil znechuceně .
" Netvař se tak nebo ti dám pusu taky ." sykla jsem směrem k basistovi, který se tvářil jako by snědl citron .
" Ahoj ." poslední pohled na smutného Toma a odešla jsem za Žaný . Nechtěla věřit tomu, že se nemůže ani rozloučit . Řekla jsem jí, že už odešli . A tak to zkončilo . Všechno zkončilo .
***
" Leny smiř se se skutečností, že když budeš před Walim utíkat, tak nic nezískáš ."
" Poslouchej Žaný . Neutíkám . Jen takticky ustupuji, když se objeví v dohledu ."
" To není správný . Zvlášť, když spolu už tři měsíce chodíte ."
" Můžu za to, že po mě chce abych mu uklízela pokoj na koleji kdykoli tam za ním zajdu ?"
" Máš pravdu, je to prevít ."
Procházeli jsme se Žaný kolem výloh na rozlehlém berlínském náměstí a hledali pořádný obchod, kde by jsme si nakupováním zpravili pochroumané nervy . Na vysoké v Berlíně jsme byly zatím jen osm měsíců a už jsme byly na pokraji zhroucení . Já si na koleji našla kluka. který ovšem byl trochu mírně řečeno bizardní . Měl zvláštní požadavky a chtěl si ze mě dělat dolarovou uklízečku . Nevyhovovalo mi to. ale jelikož okolo byly samí úchyláci a šmíráci, radši jsem zvolila jeho .
" Prezident má novou kočku …. Politici se znovu poprali ve volebním období …. Myš se třemi hlavami se narodila v Indii …." kluk, starý asi jako já stál na ulici, v ruce několik výtisků novin s nápisem ´Vědět je in´ a okolo sebe pokřikoval některé z nadpisů bulvárních článků .
" Proč tu tak pokřikuješ ? Já myslela, že tohle už dělaj jen ti maníci ve filmech . Od tebe bych si noviny nekoupila . Děláš hroznej vyrvál ." provokativně jsem se u něj zastavila a podívala jsem se mu do znuděné tváře . Mladík mě s klidem ignoroval a dál vyřvával titulky . Naštvaná z neúspěchu své buzerovací invaze jsem se připojila k Žaný, která mezitím přešla silnici a pokračovala dál v cestě .
" Tokio Hotel si dávají pauzu …" ve stejné chvíli jako jsem se zastavila já, zasekla se i moje kamarádka . Obě jsme se na sebe otočili a pomalu přešli zpět k onu prodavači novin .
" Chtěla bych jedny ty noviny ." vytáhla jsem z kapsy jedno euro které onen plátek stál a podávala ho klučinovi, který na mě pobaveně civěl .
" A neříkala jsi, že by sis u mě noviny nakoupila ?" odvrátil se ode mne a dál vykřikoval .
" Grrrr ."
" No tak na ." podal mi jeden výtisk, euro hodil do kapsy a tiše doufal v mé zmizení na jinou planetu . Rychle jsem noviny otevřela na příslušné stránce a dala se do čtení .
" Šok ! Snad nejznámější německá skupina Tokio Hotel si po čtyřech letech úspěšného koncertování po celé Evropě dává pauzu . Nikdo neví, zda se za tím skrývá jen potřeba si odpočinout nebo je to skutečný konec této veleúspěšné čtveřice . Podle nejnovějších informací se dvojčata Bill a Tom rozhodli studovat, a proto už nejsou schopni nadále plně vykonávat své funkce v kapele, které jim byly dány manažery . Stále ovšem …"
" Tom ? Bill ? Škola ? Co mají tyhle tři věci společného ?!" ozvala se zjevně zaskočená Žaný .
" To nevím . Každopádně tvůj návrh že si uděláme výlet na koncert Tokio Hotel a omluvíme to ve škole jako kulturní vzdělávání nám asi už neklapne ."
Dlouho jsme o tom se Žaný přemýšleli . Vlastně celou dobu co jsme byly na nákupech . Probírali jsme to ze všech stran - a mě se zase vrátil ten pocit stesku a smutku . Tom mi nikdy nezavolal . Měl mé číslo ale nikdy se mi neozval a to mi ublížilo víc než skutečnost, že jsem ho už nikdy neměla potkat . Žaný mě tehdy utěšovala - "Vždyť je to kluk . Znáš tuhle divnou rasu . Všechno zašantročí . Asi ten lístek jen ztratil ." - ale mě to stejně nikdy nepomohlo . Byla jsem přesvědčená, že na mě Tom zapoměl stejně jako na desítky ostatních, které si omotal okolo prstů stejným způsobem jako mě .
" Leny ?" zrovna když jsem šla se Žaný do schodů k našemu pokoji v nejvyšším patře studentské koleje vykoukl ze svého pokoje můj kluk . Wali . Rozmrzele jsem se zamračila na Žaný a otočila jsem se na něj .
" Kde jsi byla ?"
" Se Žaný . Nakupovat . Ještě něco chceš vědět ?" odvětila jsem znuděně a zakoulela očima na znamení toho, že mě jeho dotazy už vážně vytáčí .
" Nevím proč jsi hned naštvaná . Nic jsem ti neudělal ." stoupl si nadutě do dveří jako by čekal mou omluvu za to, co jsem si k němu dovolila .
Ticho .
" Tak až se uráčíš přestat trucovat, přijď ." otočil se bleskově na podpadku a s hlasitým prásknutím dveřmi zmizel v pokoji .
" To tak . Blbečku ."
" Leny, myslíš, že je tohle fakt nutný ? Proč mu prostě nedáš kopačky ?" Žaný ležérně ramenem opřená o stěnu ke mně posílala vyčítavý pohled a mírně nechápavě kroutila hlavou .
"Už jsem ti to vysvětlovala . Pokaždé když za ním přijdu a chci to zkončit, on jako by to předem vytušil a je úžasně milej . Pak k tomu prostě nikdy nenajdu sílu . Navíc jsem ho už představila rodičům . Milujou jeho němčourský přízvuk v těch pár českých větách, který umí ." pokrčila jsem rameny a pokračovala v cestě do pokoje .
" To nestačí . Sama to víš . Proč si nenajdeš někoho koho bys milovala ? A on tebe ? Nejlépe s vlastní uklízečkou ." vytáhla jedním nacvičeným pohybem klíče z kabelky a otevřela dveře .
" Sama víš, že už je to pryč . On se nevrátí ."
Naše ubytování na koleji nebylo velké ale vešlo se tam všechno co jsme se Žaný potřebovali ke spokojenosti . Z větší místnosti, která sloužila jako kuchyně a obývák vedly troje dveře . Do malé koupelničky a dvou pokojů které sloužili jako pokoj pro každou z nás .
" Ja vím, že tě to s Tomem vzalo . Ale měla bys na něj zapomenout ."
" A o co se asi snažím ?" vzdychla jsem si a odešla jsem pomalu do pokoje .
Leny
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 Mariel Mariel | E-mail | 24. dubna 2008 v 20:05 | Reagovat

yeaaaah :-)

2 ×€ĐITH K&UŁITZ× ×€ĐITH K&UŁITZ× | Web | 25. dubna 2008 v 14:36 | Reagovat

AhojQy fans TH!! .. napadl mě další nápad jak dostat TH z5 do ČR pokud budete mít zájem tak "clik na web" budu moc ráda když se zůčastníte x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama