close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

V pubertě navždy 5.

18. května 2008 v 10:18 | Leny...^^ |  FF - V pubertě navždy
Druhé ráno mě probudila hromová rána . Hned mi bylo jasné, co za ní stojí . Nebo spíš kdo . Žaný byla na ranním nákupním tahu po nedaleké samoobsluze a zase zapomněla od čeho je na dveřích klika . O chvíli později už skákala po mé posteli a řvala jako šílenec .
" Lený ! Vstávej ! Panda tě vidí !" poté odcupitala do vedlejšího pokoje, odkud se následně ozval zvuk tříštícího se skla a její naštvané hudrání .
Pomalu jsem vylezla z postele . Oblékla jsem si heboučký růžový župan a na nohy obula papuče s pandou . Hřeben jsem potkala jen letmo . Když jsem vyšla z pokoje Žaný stála u kuchyňské linky a zuřivě míchala cosi, co vonělo jako banánový pudink . Po bližším ohledání to ovšem spíše připomínalo misku plnou písku .
" Rozbila jsem hrneček ." ukázala na lopatku, na které se vyjímala hromádka roztříštěného porcelánu .
" To je dobrý . To byl ten se švestkou ." mávnula jsem ledabyle rukou nad střípky toho, co mi kdysi babička v slzách darovala, abych to chránila jako oko v hlavě .
" Promiň babi ." posteskla jsem si v duchu a posadila jsem se k televizi .
Žandin banánový písek se mezitím přeměnil na jakousi pevnou hmotu, která se nesmlouvavě přilepila na vařečku a ani moje kamarádka třesoucí hrncem jí nedokázala rozmluvit rozhodnutí zničit svou přítomností již třetí papiňák v Žandiných drápech .
" Udělat pudink vypadá jako lehká věc, ale ve skutečnosti je to vážně fuška ." povzdechla si a hmotu i s hrncem a přilepenou vařečkou hodila do koše .
" Měla by jsi koupit novej hrnec ." zauvažovala jsem klidně a dál se věnovala Esmeraldě potácející se slepě po obrazovce naší malé televize .
" Mimochodem …" položila mi na klín talíř s rohlíkem a kelímek Nutely . " Měli by jsme tu dneska uklidit . Je tu fakt binec ." Rozhlédla se sklíčeně po pokoji a raději odešla do svého kutlochu .
Když jsme v devět dorazili do budovy školy bylo na chodbách poměrně plno . Lidi se mačkali u skříněk a neustále se ozývaly rány, jak kolem kdekomu upadla kniha nebo penál . Proplétali jsme se pomalu ke své třídě, kde už jsme měli dávno být .
" Kdyby ses v tý tramvaji tak neculila na toho kluka a nejela kvůli jeho úsměvu o dvě stanice dál přijeli by jsme čas ." čertila se Žaný a přidala se rychlosti prorážení se davem až od ní okolní studenti odletovali metr daleko .
" No promiň, ale …" najednou se ve dveřích ředitelny, kterou jsme míjeli objevila vysoká hubená klučičí postava .
Šok .
Zasekla jsem se na místě . Zavřela jsem oči a zatřásla dezorientovaně hlavou . Když jsem se následně podívala zpět na dveře, postava již byla pryč a naštvaná Žaný vedle mě podupávala nohou .
" Promiň, že se nás snažím dostat včas na hodinu, na které jsme měli už …" důležitý pohled na hodinky . " … před půlhodinou být !!" Zaječela .
" Já … já … já jsem viděla Toma ." vydechla jsem a stále hypnotizovala dveře, doufajíc, že z nich vyjde kluk, kterýho jsem tak dlouho toužila spatřit .
" Ale Leny …" zasmála se kamarádka . " Víš, že je to blbost . Nemysli už na něj a pojď . Härt nás zabije, když nepřijdeme na hodinu vůbec ."
"Härt nás pěkně seřval co ?"
"No když jsme minule přišli obě s mokrýma vlasama po vodní válce v umývárně tak řádil víc ."
"To máš recht holka ." přitakala Žaný a hladově se zakousla do obložené bagety .
Seděli jsme zrovna na obědě a konzultovali dopolední události .
" Ale stejně se musíme dát do kupy ! Jinak riskujeme, že neprolezeme do dalšího ročníku a to by mě rodiče přivázali za nohu k traktoru a jeli se projet do kopřiv, zlato !" zauvažovala klidně jako by mluvila o nutnosti koupit máslo .
Najednou jsem zaostřila na vedlejší stůl u kterého seděla zády ke mně postava pyšnící se dlouhými dredy . Zaklepala jsem hlavou a otočila hlavu na kamarádku, která si zrovna hlasitě stěžovala na nekvalitní čerstvost salátu, který na ní nepřívětivě vykukoval z veky .
"Koukej !" drcla jsem do ní naléhavě a otočila se zpět k vedlejšímu stolu .
"Ehm ?!" u stolu již nikdo neseděl . Neznámý zmizel .
Začala jsem se zmateně rozhlížet .
"Byl to Tom ! Jsem si tím jistá !" podívala jsem se na ní tím nejpřesvědčivějším pohledem co jsem měla v zásobě .
Pochopení se mi ale nedostalo .
"Leny, máma zná jednoho vynikajícího psychologa, kdybys …."
"Ne ! Nepotřebuju psychologa ! Je to on . Určitě ."
"Dobře dobře . Co skusit nějakého terapeuta ?!"
"Žaný !"
"Dobře, tak ani terapeuta ." ozvala se tichá rezignace .
Po obědě jsme šli na přednášku, během které mi Žaný velice barvitě vyprávěla, jak v mládí vídávala běhat po louce nad domem koně, který zemřel v jejich stáji, když jí byly dva roky . Než jsme došli zpátky na kolej stihli jsme se pohádat, dvakrát se spolu nebavit, vzájemně si slíbit vystěhování a zase si padnout do náručí se slovy omluv . Dokonce jsme se shodli, že Tom se po škole nepohybuje a že jsem prostě jen obětí schizofrenie .
Leny..^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama