Po půl hodině za mnou přišla Peťull…,,Fífo…to je fakt hrůza...taky jsem z toho úplně na dně,že mi odjede Bill i ty...na celý měsíc…bez vás…my to tady s Tomem asi nedáme…"…,,Buď ráda,že tady máš aj Toma...aspoň se víc sblížíte,když už sme taková skoro rodinaJ"…,,No vidíš,to mě nenapadlo,hele Fífo..dávej mi tam na Billa pozor,každý den nám volejte,když už něco…"…,,To bezpochyby,myslíš že bych to tam vydržela?? Napakuju si plakáty s Tomem..možu byt ráda,že uslyším jeho hlas..nedovedu si představit jaké to tam bude.."…,,Neboj, všechno to uteče v pohodě…a měla by sis začít balit,protože prvního září je pozítří, jestli chceš tak já ti pomůžu.." nabídla se Peťull…,,Díky, zvládnu to sama,běž radši pomoct Billovi,ten je tam hlavnější.." odřeknu Peťull a ta mě jen obejme:,,Niky neboj,ten měsíc uteče jak voda…" dodá a odejde...Přepadla mě psycho nálada a s ní sem si začala balit věci…Tom se několik hodin neukázal…chudák,trpí stejně jak já a stejně jako Bill a Peťull...
Nejde mi to ani za nic...připadala sem si jako bych si balila věci do hrobu…spíš sem měla být ráda,že letím do Japonska,kam se jen tak nikdo nedostane..ale to mi v té chvíli neleželo ani v patě…nebudu tam mít moji lásku…Toma…jaké by to bylo krásné,kdyby tam byl se mnou..a celou dobu se mi hlavou honily takový myšlenky…už mám půlku hotovou...kašlu na to řeknu si..sesunu se na postel a topím se ve vlastní hlavě…téměř všechny otázky začínají na ,,proč?,,…je mi z toho všeho na nic…obličej ponořený v mých dlaních,stejně jako dole Tom…Co asi teď dělá?..je s Billem z toho špatný…dalších kopec minut přemýšlím nad ním…Když tu mě někdo klepe na dveře...,,dále…"…řeknu skoro neslyšně…je to Tom (že by uměl můj mozek volat?)…a přisedne si ke mně..,,Fifí…prosím tě nebuď smutná…nikdo neumřel...vím,že to není lehké,taky tím prolízám,ale proti tomu se nic nedá dělat,holt to budem muset vzít tak jak to je…" začal Tom….,,Vím to Tomí...ale když si jenom v duchu představím,jaké to bez tebe bude,je mi na nic..strašné psycho je to pro mě…" rozvykládám se ale Tomíík mě zastaví…přitáhne si mě k němu a políbí…,,Fifunko..slib mi,že mně budeš každý den volat…asi bych tu pošel.." smutnil Tomík…,,To je jasné,že ti budu volat...taky bych to bez tebe nevydržela…"vlepím mu pusu…znovu mi po tváři stekla slza…,,Lásko..prosím tě,nebreč...je mě z toho ještě hůř když tě vidím brečet…" utře mi tu slzu Tom..,,Dneska večer budu pořád s tebou,ať si tě ještě do té doby užiju…než…než mi odjedeš…" hlesl poslední slova Tomíínek…,,Počkej…za chvilku jsem tu.." a ,,utekl,, mi z pokoje...Zatím sem s mizernou náladou házela do kufru ještě nějaký věci a potom zalezla do sprchy…Když sem byla ready tak Tomíík už mezitím,ležel na moji posteli…v takovém fešném černém triku a ty jeho kalhoty..…(to se mně z toho aj obrátil kufr,a teplota vyšplhala cca na 45°!!:) ) usmíval se a prohlížel si mě takovým zkoumavým pohledem…,,Co je?..Díváš se na mě jak když sme se první den seznámili…"….,,Jen sem si tak představoval jak asi budeš vypadat jako modelka..vedle mýho bráchy…kdybych tam tak byl já…" nahodil Tomušška takový zasněný oči…,,Tomíku…nemysli na to,slyšíš mě!" …,,To nejde kurňa!...Fifi poď sem.." přistoupím k němu a on mě jen uchopí do dlaní moje ruky…,,Fifi…já ti věřím,a doufám taky,že se nemusím bát,že bys mi…zahla.."….,,Tomíínku…to bych ti nikdy v životě neudělala...přísahám"…,,Já tobě taky ne…v minulosti bych toto nikdy neodpřísahl,ale teď a tobě…vím to na 1000%,že bych tě nedokázal podvést…protože tě miluju.."…takový krásný slova Tomík ještě neřekl...v tu chvíli mě to hrozně mrzelo,že od něho budu takovou dálku a takovou dobu…vhrkly mi slzy do očí..,,Ne ne ne!…nebreč zlato…prosím…" i přesto že se snažím,nedaří se mi to a přitisknu se k němu…Tom si jen proplétal prsty mezi mými vlasy…,,Tome…dej mi tvoje triko.."…,,Moje triko? Počkej…to jako chceš nosit takový hadry jako já?"…,,To ne..ale chcu tvoje triko...vezmu si ho s sebou až poletíme pryč…aby mně tě připomínalo.."…,,Tak jo…pro tebe všechno…" vlepí mi kiss a už se chystá jít pro to triko,jenže já ho zadržím..,,Kam jdeš?"…,,Pro to triko nee.."..¨…,,Nemusíš..mně stačí toto co máš na sobě..tohle mně dej..." vyvalím na Toma a on na mě čumí jako na osla,pak se jen zasměje a vysleče si to sexy černý triko,dá mi ho a..oh,jak krásně po něm voní..,,Fifi jako nemysli si…já chci taky něco tvojeho…třeba…kalhotky…" ale,ale..Tomík jaký kanec,pomyslím si…,,Spodky?..To není tak záživné:D…esi chceš tak ti dám taky nějaké triko...seš vyschlej,tobě bude…" a dám mu moje triko…taky černýJ…Tomík si ho držel na hrudi jako nějaký poklad...stál tam do půl pasu odhalený..,,Tomíku,není ti zima?.."….,,A jó..je.." (chá,chá přistoupil na moji hru:-P)…,,Tak poď sem,je tu místa dost…" a volám ho k sobě do postele. Tomíínek na nic nečekal a vlítnul za mnou…Tuto noc nebyl ani jeden z nás schopen nic dělat...jenom sem sem se schoulila k Tomovi a zase mi vhrkly slzy do očí...vnímala sem tuto chvíli jak nejvíc to šlo,protože sem věděla,že takto s Tomem dobrý měsíc nebudu……….
Hned jak sem se ráno probudila v Tomově náruči zmocnil se mě hnusný pocit…dneska večer od něho letím pryč..:(…opatrně sem se vyprostila z Tomova sevření a letěla do koupelny...po ránu nevypadám zrovna dvakrát reprezentativně...zafilu sem se vracela zpátky do pokoje..Tomíšek ještě spal…oh Bože,jaký je roztomilý..takhle ho měsíc neuvidím...opět mi hlava začala vařit, ale naštěstí potichu někdo zaklepal na dveře…byl to Bill.,,Dobrý ráno...hele Fífo,jen sem ti přišel říct,že sem teď mluvil s těma lidma z Japonska.." začal Billík a sednul si na postel,vedle Toma,který ještě spal…,,…no a říkali,že nám to letadlo letí dřív než bylo dohodnuto..to znamená asi v pět hodin místo v osm…ty vado já se asi zabiju…" řekl nakvašeně Bill a v tu chvíli se Tom vzbudil…,,Brácha…co tu děláš…au..bacha přisedls mi kalhoty..!!.." skučel Tom….,,Sorry…jen sem přišel říct Fífě,že letíme o tři hodiny dřív než sme měli.."….,,Co…COO??Nehlůpnite! Jste blbí?A proč?..." vykulí Tom oči(má je celé opuchlé,chudák)…,,Není to už jedno jestli tam letíme o pár hodin dřív?..." řekl smutným tónem Bill a chystal se k odchodu…,,Za chvilku dojdite dole…" domluvil a odešel….Tom zůstal čumět s otevřenou pusou a po chvilce padl zpátky na postel…,,Mě snad dneska jebne!!.." začal si pro sebe Tom nadávat,nebylo slyšet jak,ale já sem už předem věděla,že dnešní den bude hororL………
Měla jsem pravdu…zbytek dne sem probrečela a Tom mi dělal oporu,bylo mu hrozně...Chodila sem jako tělo bez duše,skoro nic nejedla…Už jenom hodinu sem mohla být s Tomem a Peťull s Billem,ti byli na tom stejně..možná i hůřL…,,Fifi...už nebreč prosím tě,děláš mi to ještě horší…já tě za tu dobu nepřestanu milovat,spíš budu…ještě víc…"….,,Já nechcu brečet,ale to nejde..když vím,že budu měsíc bez tebe,stát se može všechno…co víšL..ale já ti věřím Tomí.."….,,Niky,už sem ti říkal,že bych tě nedokázal podvést…ani teď,ani nikdy…" zadívá se mi do mých ubrečených očí a políbil…do prdele…toto je jeden z jeho posledních polibků,než odjedu…Čas se krátil,od Toma sem se neodtrhla celých 5 hodin..........
Byly už skoro dvě hodiny a já s Billem sme si nosili kufry dole ke dveřím.Každou chvíli měl přijet David,ten nás má totiž odvést na letiště. Peťull ho vyhlížela z okna:,,Děcka už je tady David" křikla a Bill už běžel otevřít:,,Čaute lidi…tak Bille,kde máš tu holku co s tebou bude fotit?" ptal se David.,,Jo..Fífa se mnou poletí..ou málem sem vás zapomněl seznámit…Davide to je Nikol" představí mě Bill Davidovi..,,A toto je moje holka…Petra." David se jen na Billa tázavě podíval a dodal:,,Neřekls mi že máš holku…ale musím tě pochválit,že sis vybral dobře.." pousměje se David. Bill mu řekl,že chodím s Tomem a ten myslel,že ho vomejou:,,Kluci,dávejte si majzla,aby se to nikde neprovalilo,byl by to průser jak pro vás tak tady pro holky.." poučoval je a zrovna se podíval na hodinky:,,Do prdele už je půl třetí a my tu vykecáváme,no nic poďme to naskládat do auta."zavelel David…Za 5 minut sme všech pět jeli na letiště. Tom mě držel za ruku a snažil se mě podržet..divila sem se i sama sobě,že nebrečím..mimoto si to Tom přál..jen jsem zahlídla Peťull s Billem jak se vykusují.Tom si toho taky všiml a tiskl mi letmé polibky na rty….Nic nikdo neříkal…..
Zanedlouho David zastavil u terminálu letiště. Bill(musel se zamaskovat i s Tomem) a já sme táhli zavazadla na ten pás,který je umístí do letadla..Zbývala hodina před odletem..Bill se akorát loučil s Tomem a něco do něj hustě kódoval...tak sem šla za Peťull:,,Peťullko…dáte to,já to vím. Dávej na sebe pozor a taky mi hlídej Tomíka..víš jak moc ho miluju a co pro mě znamená. Hlavně to bez nás nějak dejte.."…,,Fífo,taky mi tam dávej pozor na Billa,ať ho neotravujou nějací šikmoocí trotli. Jeho snem bylo podívat se jednou do Tokia,a teď se mu splní…užijte si to tam a každý den nám volejte a posílejte fotky!"..,,Jasné,to neměj strach..a budem si psat co naši kluci dělají! Tak jo..já už teda půjdu..musím se rozloučit s Tomem.." a obehmu Peťull..,,Mám tě ráda kámoško.." odtáhnu se od ní a už si to k ní míří Bill.
Stojím naproti Toma,mojí životní lásky. Jen se navzájem propíjíme očima,potom mě obejme a přimáčkne k sobě..,,Niky,budeš mi strašně chybět,věřím,že to ten měsíc vydržíme…počkám tu na tebe a slibuju,že ti budu každej den volat..a jinak..dávejte na sebe bacha a kdyby brácha prudil,což dobře umí,tak mu jednu střel.."…,,Ale to zas ne,Bill není žádný prudil.."…,,Znám ho,je to můj brácha,dokáže nasrat..prostě jestli bude mít blbé kecy tak mu dám…no dám…nedám..:)"…,,Tomášku,v pohodě já si s ním poradím,buď v klidu."..,,V klidu asi nebudu když ode mě budeš tisíce kilometrů..chápeš,že jsi součást mě..mýho života…moje všechno..moje jedinná láska." Ty poslední slova mi zašeptal do ucha. Přesunul si mě k obličeji a dlouze políbil. Bylo to krásný,takový jako by se to už nemělo opakovat…
Feyfa